Názory k článku Rodili jsme normálně

kili, nevím, co jsem napsala, jestliže ne zkrácenou verzi. Jestliže budu bedlivě sledovat preciznost každého výrazu, unikne mi podstata věci a zase se dostaneme k tomu, co kdo z nás tím myslel, nebo nemyslel. Za podstatné bych považovala fakt, že jste bez problémů porozuměl, co mám na mysli.

Smysl žaloby by byl spekulativní do okamžiku, než by k něčemu takovému fakticky došlo a poté do chvíle, než by o ní rozhodl soud. Můžeme zpochybnit smysl, ale ani pochybný smysl nebrání podání, podstatu může zpochybnit soud.

Jestliže vy nepovažujete určitý systém péče o novorozence za kontroverzní, já podle zdejších diskusí vnímám opak. Samozřejmě jen u části diskutujících, ale není to ojedinělý hlas.

Kompromisem rozumím provedení potřebných vyšetření tak, aby byl co nejméně narušován fyzický kontakt matky a dítěte, z důvodu klidu matky a provedení vyšetření na takové úrovni, aby pediatr mohl za vyšetření zodpovídat.

Autor patrně ještě nezažil porod mrtvého dítěte s vlastní ženou, že mluví o "zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí". Ono je něco jiného o tom psát a předpokládat, že se to nestane, a něco jiného to prožít. Rodila jsem mtvý a už notně autolyzovaný plod ve 33.týdnu těhotenství z plně zdravého a nekomplikovaného prvního těhotenství. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem podcenila navrhovanou hospitalizaci ( jako prvorodička jsem neměla potuchy o její důležitosti, gynekoložka dala na moje prosby s tím, že se mám dostavit při prvních špatných příznacích ). Neměla jsem žádné příznaky, které by vypovídaly o ukončení těhotenství, sama jsem proto pak málem žemřela na sepsi. Nemohla jsem se z toho dostat, pak jsem nemohla z psychických důvodů ( prý ) znovu otěhotnět, teprve po 4 letech a návštěvách centra asistované reprodukce jsem po povzbuzující hormonální léčbě otěhotněla. Popravdě jsem se smířila s IVF a v tom okamžiku se nám spontánně povedla dvojčata, páreček. Není to náhrada, jsou to jiné děti s jiným osude. Proto apeluji na zdravý rozum a odmítám novodobé teorie přirozenosti ( témata porodů, kojení, jeslí, umělých limonád atd. ). Porod v nemocnici sice není přirozený, rozhodně však spěje ve většině případů k zachování plodů a jejich vývoji. Je to asi stejné dilema, jako učitelka jesliček kontra studentka přivydělávající si hlídáním dětí, kojení kontra umělá výživa, atd., jak je výše uvedeno.

Libik, Zorro mstitel?
Tak to fakt ne. Sleduju jenom určitou linii. Jestliže se vyskytne pocit nesvobody rozhodování v důsledku uplatňování jakéhosi vžitého postupu, zajímá mě, jak určitou věc prosadit, aniž bych se dostávala do rozporu s pediatrem na jedné straně a musela několik let trávit soudními spory na druhé straně.
Jde mi o nějaký princip, o svého novorozence se když tak postarám.

Libik, to, že je právo tu a tam obtížně vymahatelné u našich soudů, nic nemění na tom, že existuje. Se vžitým můžu souhlasit, protože je to vžité a obvyklé a jsem s tím ztotožněna, nebo nejsem, nesouhlasím a pak můžu hledat oporu v zákoně pro svůj nesouhlas.

Částkou tady operuješ jen ty, může být požadována i pouhá omluva. Pokud bych šla do podobného sporu, bylo by to pro mně postačující. Krom toho i výhodnější - bylo by jasné, že naprosto nesleduji majetkový prospěch a jde mi o princip, který považuju za správný.

Pokud zákon říká něco jiného, než co je vžité (například je vžité, že lékařy neinformují pacienty před zákrokem o jeho rizicích, je vžité, že jim nezpřístupňovali informace ze zdravotní dokumentace), co se musí dodržovat? To vžité nebo ten zákon?