Názory k článku Chudáci bohaté děti

Kudklo, řekněme, že ta první možnost je častější, zrádnější a bezvýchodnější - tudíž horší.
Pokud upadne do materiální chudoby člověk, který pro ni nemá ty popsané předpoklady, má větší šanci se zase postavit na nohy a vrátit se minimálně do průměru, tedy nějakého společenského standartu.
Ten první případ se naopak stane snadnou kořistí lichvářů a podobných týpků, kteří ho na dno dorazí. Pokud se takový člověk dostane ještě do střetu se zákonem, v našich zeměpisných šířkách téměř nemá šanci na návrat.

Grainne, v tom případě tedy myslíš chudobou spíše nevzdělanost nebo nižší IQ v kombinaci s materiálním nedostatkem než ten materiální nedostatek jako takový?

Lído, tady jde o základku PORGu, a tam to pokud vím ke sto tisícům šplhá.

Grainne, takže tady o chudobě v podstatě obě jen teoretizujeme.

Já jsem se vlastně za chudou nikdy nepovažovala, i když jsme v jednu dobu mého dětství měli taky hluboko loktem do kapsy a můj táta uvažoval, zda koupí mně kabát nebo sobě boty. A pak za studentských let jsem věčně chodila v jedné sukni a jedněch botách, dokud se nerozbily. Ale na nájem bylo vždycky a na jídlo taky, tak co. Vlastně od té doby, co jsem schopná se sama uživit, jsem samotným tím faktem tak fascinovaná, že mě nenapadlo uvažovat o tom, zda náhodou nejsem chudá nebo bohatá.

Ovšem nevím, jak bych uvažovala, kdybych v těch studentských dobách měla na starosti ještě dítě nebo děti.

Myslím, že máš pravdu, že v našich zeměpisných šířkách je chudoba spíš je psychická záležitost než opravdická chudoba.

Jo a na zubní pastu jsem taky měla vždycky, a kdyby nebyla pasta, tak by byl aspoň kartáček

Kudlo, rychle zapomeneš a zapomeneš rychle i naopak, život tě donutí. Samozřejmě vzpomínky zůstanou, ale uložíš si je do paměti trochu vylepšené. Třeba si vzpomeneš, že jsi neměla týden před výplatou na jogurt, ale ty úzkostné pocity, co dáš dětem jíst, jsou už dávno zapomenuty.
Ostatně, co je to chudý a co je to bohatý? To jsou docela relativní pojmy.
Jinak vidí bohatství člověk, který se plácá po světě s minimální mzdou, jinak člověk s průměrnou mzdou a jinak někdo s platem okolo 100 000,-.
Jasno má patrně někdo, kdo má vpodstatě neomezené prostředky, vydělané a uložené tak, že mu zajistí bezstarostný život i kdyby už nikdy nesáhl na práci. V ostatních případech je bohatství trochu relativní pojem.
Stejně tak chudoba. Jelikož se mi nikdy nestalo, že bych neměla na zubní pastu, nepovažuju se za chudou.