Názory k článku Můj poslední porod

Nedá mi to a musím taky přispět k této diskuzi. Předem podotýkám, nejsem PA a ani nemám lékařské vzdělání. Mám za sebou 2 porody v porodnicích v různých městech. Nestěžuji si na přístup ani jedné porodnice, byť jejich postup byl dost odlišný. Při prvním porodu jsem zažila to roztahování při kontrakcích, které dělala PA, aby to popohnala. Dodnes se mi zvedá žaludek, když si na to vzpomenu. Přesto to nijak nechci zpochybňovat. MOžná mi tím pomohla, protože už v té době jsem měla za sebou 12 hodin po 2 minutových kontrakcích (dalších 5 a půl před sebou). ROzhodně se to už stalo, tak nemá cenu se k tomu vracet. Klystýr jsem měla v obou případech, poprvé se mě neptali, ale vysvětlili proč. Podruhé jsem řekla na dotaz, že jej chci (řekla bych, že jsem o něj i škemrala, protože to přirozeně nešlo a tlačilo mě to v břiše). Rozhodně proti němu nic nemám a vlastně ani nechápu, proč se kolem toho zvedá taková vlna emocí. Pravda, kdyby bylo možno si udělat klystýr již sama doma, tak bych asi uvítala jaksi větší pohodlí a intimitu, ale to už je detail. Co se mi na vašich příspěvcích nelíbí je, že se tak navážíte do paní Irči. Je to jen jiný úhel pohledu, jiný názor. Článek autorky je třeba brát s rezervou. Nebyli jsme tam. Věřím, že mezi ní a personálem došlo ke konfliktu a že zřejmě personál situaci nezvládl a nechoval se profesionálně ale emotivně. Věřím, že věty, které uvedla, zazněly, a rozhodně si myslím, že tohle by si neměl žádný nemocniční personál dovolit. Bohužel naše zdravotnictví je odosobněné a pacient je jen kus, na kterém se provádí úkony. Nebere se ohled na jeho pocity, na to že má nějakou důstojnost. Ale to je jiná kapitola. Chtěla jsem říci, že některé ženy prostě ve vypjaté situaci, kterou porod jistě je, ztrácí hlavu. Zažila jsem hysterický třičtvrtě hodinu trvající výlev vedle mne v pokoji rodící ženy. Měla jsem to v přímém přenosu a musím říci, že jsme s manželem byli rozhodnutí, že nerodíme a jdeme domů (jako že bych už zůstala těhotná na vždy). PA jsem obdivovala, měla obrovské modřiny od té maminky, ale za celou dobu na ni nezvýšila hlas, kromě konejšivého "tlačte, jste šikovná", jsem nic jiného neslyšela. S tou maminkou jsem pak ležela na pokoji a porodní asistentce se šla omluvit. Taky dobrá, že to dokázala. Názory lékařů neberu jako dogma, přesto narozdíl ode mne studovali, tak ví více. Nesouhlasím s těmi radikálními matkami, které striktně prosazují porod "in natura". Je pravda, že někteří lékaři i PA mají tendenci, porod sem tam podle své potřeby "uspíšit". Jak při mém monitoru mladý lékař dva dny před porodem prohlásil, tady by to hned šlo (měli zrovna málo porodů . Ale na druhou stranu musíte to brát tak, že jejich cílem není ublížit Vám a Vašemu dítěti, ale přivést bez komplikací na svět zdravé děťátko. Vše je o komunikaci. Bohužel rodící žena není zrovna schopná moc vyjednávat a domlouvat se. Na druhou stranu, když to někdo bere takto, je v řadě měst možno si vzít s sebou svou dulu (či si domluvit PA), samozřejmě za patřičný peníz. Jen prosím pořád nekamenujte ty, kteří na to hledí jinak než vy. Možná to vidí jinak, možná mají jiné zkušenosti, jiné znalosti. Mám zato, že každý extrém je ve své podstatě škodlivý.

Markéto, skoro jsem uvěřila všem těm příspěvkům o tom, jak se dá dnes téměř ve všech porodnicích rodit přirozeně, v intimní atmosféře, obklopená vlídnými a chápajícími lidmi, kteří velmi decentně a nerušivě pro průběh porodu občas kontrolují, že je vše v pořádku. Už jsem se domnívala, že já jsem před tím půldruhým rokem byla ta naprostá výjimka, která zažila něco jiného. Těch příspěvků, že kritika je zbytečná a svědčí jen o hysterii stěžovatelky, protože se dá v porodnici přesně tak porodit, jsem tady i jende četla dost. A najednou vidím, že jsem žádná výjimka nebyla a ne z toho, co popsala autorka, ale hlavně z toho, jaký přístup k věci tu předvedli ti, co se označují za zdravotníky. Jak se zdá, tak až na výjimky to prostě v porodnici není možné tento přístup, o kterém mluvíš, asi je něco v těch zdech nebo co.
Je mi z toho tak nějak smutno, pořád jsem si myslela, že už se to přeci jen lepší ten přístup.

I v souvislosti s příspěvkem jarkyBB, která se styděla, protože jakásá neprofesionální sestra okomentovala při vstupu na sál "fuj, tady to páchne" se zamýšlím, co je proboha za problém v myslích zdravotníků i rodiček přijmout porod jaký je se vším všudy. K porodu jako procesu prostě patří kromě stahů a vylezení dítěte vaginou ven taky stolice, kapky až louže vody, slzy v očích, hlasitý křík, který uvolňuje, zdánlivě nesmyslné pozice, pot i bušení hlavou do zdi. Proč máme problém tohle přijmout? Je to tou absencí důvěrného pouta mezi rodičkou a personálem? Před osobami, kterým věřím, se nestydím za svoji tělesnost, dovedu před nimi plakat, zvracet, když se mi blbě, rodit, tak jak to přichází; dovolím si nemít sebe sama zcela pod kontrolou. Proč to ale vadí personálu? Protože louže vody a bobek na podlaze se uklízí hůř než louže v míse a bobek v záchodu? Protože cizímu nechceme tolerovat to, co "vlastnímu"? Protože je nám trapně, když před námi někdo cizí neskrývá emoce, a tvrdostí chráníme sami sebe?

To bylo ovšem od té sestry vysoce neprofesionální, za takovou poznámku by měla dostat minimálně finanční postih. Dovedeš sipřestavit, že budeš mít třeba zrovna nepříjemné nadýmání a k tomu schůzku jako klientka v bance, úřednice si k tomě přisedne a pronese "fuj, tady to páchne"? Každý rozumný člověk by si minimálně stěžoval u nadřízeného, jen těm zdravotníkům to bůvíproč prochází.

Jo a ještě sestra měla hrozný problém s tím,že nejsem vdaná.To taky bylo něco.Jak si dovoluju lézt k nim a ještě ani nejsem vdaná,když jsem těhotná.Přitom přítel tam byl se mnou,respektive v čekárně,takže viděla,že to dítě nemám jen tak s nějakou pochybnou známostí.No prostě katastrofa.
A když tak čtu příspěvky od "doktorky",co sem přispívala,tak už se fakt nedivím,že existují i zdravotníci s tak hrozným přístupem,jaké jsem potkala já,nebo EviK.