Názory k článku Jedno a jedno nejsou vždycky dvě

a pokud budou vícečetné rodiny znevýhodňovány nebude se naše země rozrůstat,stát nebude mít daňové poplatníky a tímpádem půjde vše k šípku.
Muslimské země se třesou nato,že nás a naši zem převálcují,svou populací(u nich je běžné mít 5 a více dětí),bez války.
To chcete???!Já rozhodně NE!!

ano, máte pravdu, kdybych si platila nemocenské pojištění - moje dcera se narodila rok a půl před změnou zákona o RP, takže jsem neměla šanci změnit své rozhodnutí a platit rok před porodem nemocenské pojištění. Hezky to naši úředníci vymysleli - rodila se mnou i jedna nezaměstnaná, registrovaná na pracáku. Za tu platil v době porodu stát vše včetně nemocenského. Ta si vybrat tříletou variantu mohla - a taky vybrala. Od tří let dítěte je znovu na úp a bere stále stejné peníze jen v jiných kapitolách sociálních dávek.

...nepatří, samozřejmě

1. Tvrzení, že jsme národ zdegenerovaný komunistickou ideologií mi přijde dost urážlivé a hloupé. Pokud tehdejší režim byl tak štědrý, proč při prvním dítěti nebyl nárok na rodičák vůbec a při druhém jen do dvou let a pak většina dětí šupajdila do školy. 7600 na tři roky je dle mého názoru luxus a 11200 na dva ještě větší.
2. Švédskem se ohánět můžeme jak chceme. Pravdou je, že mají jeden z nejpropracovanějších sociálních systémů na světě, který ovšem u nás fungovat nikdy nebude (bohužel). Na druhou stranu jejich daňové zatížení by se nám asi nelíbilo (ještě nedávno až 70%). Přesto všechno bychom si o jejich životní úrovni mohli nechat jen zdát. Země zaslíbená to rozhodně není, ale existuje nějaká...
3. Nespravedlnost byla, je a bude. Žádný systém není spravedlivý, ani tento. Třeba proto, že dítě nar. v březnu, dubnu apod. nikam do školky nevezmou a ona pak zůstane bez příjmu.
A ještě větší nespravedlnost - rodiče postižených dětí si nemohou neomezeně přivydělat, byť berou déle mateřskou (nevím, zda se to nezměnilo, ale nedávno to ještě tak bylo).
4. Poslední dobou si všímám spíš jiné degenerace. Příliš fňukáme kvůli penězům. Když jsem měla první dítě, byla jsem na VŠ, rodičák 2500 mi dnes přijde neuvěřitelný, přitom je to jen 6 let zpátky.
Nějak jsme si zvykli měřit lásku k dětem penězi a hodnotou dárku, schopnost být dobrým rodičem se nerovná času stráveném s dětmi, ale tomu, do jakých exotických destinací děti dovlečem a jak máme drahou dovolenou. A pak se neustále fňuká, jak na nic nemáme.
Nebrečte a nestěžujte si na peníze - těch nebude nikdy dost. Žijeme, máme děti, radujte se z toho a ostatní už se nějak vyřeší. Koukněte se občas kolem sebe na osudy ostatních,co museli prožit, ne jen sobecky na svoje bolístky a nedostatek mamonu. Není nám i přes všechny ouvej docela fajn?

1. Tvrzení, že jsme národ zdegenerovaný komunistickou ideologií mi přijde dost urážlivé a hloupé. Pokud tehdejší režim byl tak štědrý, proč při prvním dítěti nebyl nárok na rodičák vůbec a při druhém jen do dvou let a pak většina dětí šupajdila do školy. 7600 na tři roky je dle mého názoru luxus a 11200 na dva ještě větší.
2. Švédskem se ohánět můžeme jak chceme. Pravdou je, že mají jeden z nejpropracovanějších sociálních systémů na světě, který ovšem u nás fungovat nikdy nebude (bohužel). Na druhou stranu jejich daňové zatížení by se nám asi nelíbilo (ještě nedávno až 70%). Přesto všechno bychom si o jejich životní úrovni mohli nechat jen zdát. Země zaslíbená to rozhodně není, ale existuje nějaká...
3. Nespravedlnost byla, je a bude. Žádný systém není spravedlivý, ani tento. Třeba proto, že dítě nar. v březnu, dubnu apod. nikam do školky nevezmou a ona pak zůstane bez příjmu.
A ještě větší nespravedlnost - rodiče postižených dětí si nemohou neomezeně přivydělat, byť berou déle mateřskou (nevím, zda se to nezměnilo, ale nedávno to ještě tak bylo).
4. Poslední dobou si všímám spíš jiné degenerace. Příliš fňukáme kvůli penězům. Když jsem měla první dítě, byla jsem na VŠ, rodičák 2500 mi dnes přijde neuvěřitelný, přitom je to jen 6 let zpátky.
Nějak jsme si zvykli měřit lásku k dětem penězi a hodnotou dárku, schopnost být dobrým rodičem se nerovná času stráveném s dětmi, ale tomu, do jakých exotických destinací děti dovlečem a jak máme drahou dovolenou. A pak se neustále fňuká, jak na nic nemáme.
Nebrečte a nestěžujte si na peníze - těch nebude nikdy dost. Žijeme, máme děti, radujte se z toho a ostatní už se nějak vyřeší. Koukněte se občas kolem sebe na osudy ostatních,co museli prožit, ne jen sobecky na svoje bolístky a nedostatek mamonu. Není nám i přes všechny ouvej docela fajn?