Názory k článku Jedno a jedno nejsou vždycky dvě

štěpánko... jak jsem psala, mně tohle vůbec nenapadlo, jakože finanční otázka.

Spíš takový "ježíši, to nezvládnu - donosit" . "No, to vůbec nemá šanci, aby se dožili batolecího věku" pak mně napadla puberta.... a už se k nám potvora řítí.

Vím, že je to těžký, dvoje plíny, dvoje boty najednou, dvoje kalhoty, trochu legrační je snaha oblíkat stejně, v miminkovským nebylo na trhu, dneska naopak, když chci dvě podobný košile - je jedna stejná a 2 x, to se zase šprajcují oni.

Hodně pomohli přátelé a kamarádi a kamarádky, co mají větší děti, sekáče, vše za 39,--, mně nevadí kupovat tepláky u Vietnamců, kalhoty kus alá 800 na svatbu dopadly hůř než ty tepláky, naopak, problémy s odbytem, protože vyrostli z bot za měsíc a měli je na nohou jednou, už to řešíme s kamarádkou, jen její synek má nohu stejnou ) a příbuzná na Slovensku za poštovný vyjde dráž, mimo to je pro mně těžký posoudit, kde je to nositelný a kde hadr, nemám smysl pro to, co je IN etc.

Jo a hlavně v téměř 100% jezdí oba všude spolu takže také platíme všechno 2x i když nejsou dvojčata. A hlavně oba dostávají téměř všechno stejně,aby druhému nebylo líto,že jeden dostal a druhý ne.

To o postýlce a židličce nemám z vlastní zkušenosti ale od známých. A šlo to.

Já mám skorodvojčata (rok po sobě).

Ono na těch instruktážních filmech bylo nejlepší to, jak má maminka dvojčátek pořád někoho dospělého k ruce! Určitě velmi realistické, že?

Štěpánko,

v tomhle bych polemizovala - já osobně považuji za náročnější než u rodin s dětmi postupně opravdu jenom to počáteční období, pak už jsme ne tom všichni stejně