Diskuze : Hlavní : Mezi námi maminkami

Monam, nenajdou krabičku v batohu?😁

Chystala jsem tak do třetí, čtvrté třídy, když nebylo zbytí, rozuměj, když nebyl doma manžel. Ne proto, že bych se chystáním svačin cítila nějak ublížená, ale já ráno prostě nefunguju. Pokud "chystání svačiny" znamenalo upéct buchtu, usmažit řízky a dalo se to udělat večer, OK, udělám všem a ráda. Ráno se svačin pro všechny (i mně a už dospělých dětí a dokonce jejich partnerů, pokud se vyskytli) ujal manžel a když byly děti starší, službu v jeho nepřítomnosti přebíraly pro všechny (i pro mne) ony. Manžel chystá dodnes i 90 procent snídaní, pokud jíme spolu, těch zbylých 10 procent je brunch v 11, to už zvládnu. Pokud se nesejdeme při vstávání, on si uvaří (většinou) snídani - vejce na milion způsobů, topinky, sendviče, chleby se sýrem a pěti druhy zeleniny, jogurt s vločkami a čtyřmi druhy ovoce, já až obědván, sním banán, nebo si v některé ze svých kanceláří zaleju instantní kaši. Jinak většinou vařím víc jídla, automaticky vyrábím krabičky do mrazáku a ráda jimi zásobuji i dospělé potomky, kterým by "přece ruce neupadly", radost jim udělám ráda, práce navíc mi nevadí ale nesmí to být v sedm ráno.

Já ještě pořád chystám, věk 15 a 13, nekdy ráno někdy večer. Ale vstávám před odchodem dětí, abych měla klid, že se vypraví a včas odejdou.

TaJ, on je fakt taky rozdíl, když máš jedno dítě nebo třeba tři.
Já si sebe prostě ani nedokážu představit,že bych záměrně vstávala dřív než moje děti, i když nemusím a dělala jim ospalá v pyžamu svačinu a ještě řešila, co si konkrétně milánkové přejí. Já navíc po ránu fakt nerada vidím kohokoli a i děti se tak jeden druhýmu vyhýbají Vstanou sami, na svýho budíka,kterej si nařídí podle svýchh potřeb, nasnídají se nebo ne, podle toho, jak stíhají a s sebou s vezmou, co uznají za vhodné a vypadnou. Mají to rozpočtené na minuty, stejně jako ale já nebo manžel, když vstaneme.