| withep | 93862 |
|
|
7.12.2011 16:14:10
Anicol, já jsem to nevěděla, to je mi moc líto
![]() Nevím, co poradit, mám s tátou podobný problém a nepomáhá nic, prostě když někdo nechce, není mu pomoci |
| Pole levandulové | 23006 |
|
|
7.12.2011 16:12:37
Anicol, promin, jestli se zeptam blbe, ale jsi si jista, ze je nazivu? Piss, ze nereaguje vubec nijak, reaguje aspon na nekoho nebo se o nem proste nevi ted nic? Asi by mne znepokojila tahle mozost a resila nekoho, kdo ho muze aspon zkontrolovat.
|
| X E N A | 99811 |
|
|
7.12.2011 16:02:12
Napadlo mě, jestli by třeba nešlo tu práci pro něj sehnat u vás, pak byste mu mohli navrhnout přestěhování a měli byste ho pod kontrolou.
Jinak na tyhle smutky pomáhá jedině čas, nic jinýho a někdy ani ten ne... |
| Anicol | 108690 |
|
|
7.12.2011 15:54:01
Musím, teď pryč, ale večer se vrátím a snad budu i reagovat.
![]() |
| Anicol | 108690 |
|
|
7.12.2011 15:53:22
Ahoj,
to že nám umřel synek asi už každý ví, do podrobností zabíhat nechci. Jen to bylo náhlé a nečekané. Myslím, že s manželem jsme se s tím nějak poprali. Jasně že to moc bolí a asi nepřebolí, občas pláčeme, ale to je snad normální. Nemáme problém a malém mluvit a smát se těm jeho vylomeninám, co prováděl. Hodně nám pomáhá i náš druhorozený, je to úžasné mimčo, které nás nenechá dlouho smutnit. Jenže můj taťka se uzavřel před světem, nereaguje na nic, mobil nebere, na sms ani maily neodpovídá, ani nikoho nepouští do bytu, pokud vůbec doma je. Bydlíme od sebe přes 300km, takže nebýváme u něj ve městě často, tak Max 4x do roka. Od narození Tadeáška (druhý) jsme tam byli 2x, ale buď zapomněl někde mobil a nebylo se s ním možné spojit a na slíbenou schůzku nedorazil nebo si ho radši vypnul a nereagoval na nic, ani bušení na dveře. Podobný stav trvá už dlouho, je teď skoro 9měs. bez práce a dluží kde se dá, už ho i odstřihli od energií, mámě půlroku neplatí alimenty na mladší sourozence a bojím se, že neplatí ani nájem. Dřív alespoň bral mobil, nebo čas od času prozvonil a já zavolala zpátky. Občas jsme si vyměnili mail, ale teď prostě nic. Mám o něj fakt strach. Je to několik let zpátky, co se mu zastřelil bratr, to ho fakt hodně vzalo a dlouhou dobu se dával dohromady. Taky hodně pil a poflakoval se. Teď se prostě nikomu neozývá, nechce ani pomoct, sestra se mu snažila najít nějakou práci, ale on prý nevezme pod 20tis. Já ho nechápu. Mám ho moc ráda, ale jsem na něj tak strašně naštvaná, že se zahazuje. Je vzdělaný, chytrý, ale ten chlast a hospodský kámoši ho ničí. To jen tak pro představu. Nevíte co říct nebo udělat, co by ho mohlo z tohohle stavu dostat? Vím, že je to na psychiatra, ale dokud nebude chtít, tak nic nezmůžem. Tohle asi nemá řešení, pokud se sám nerozhodne. Asi jsem se potřebovala jen vypsat. |
| Monika |
| • |
26.11.2011 18:20:05
Ahoj, potřebovala bych poradit, v říjnu to byl rok co mému příteli zemřela dcerka, bylo jí 6 let. Do září jsme měli spolu perfektní vztah, skoro jsme už spolu začali bydlet, najednou se ale něco pokazilo, vrátil mi klíče od bytu s tim že se tam nevyspí a pak je nervní( což je pravda kvůli jeho pochroumaným zádům) a od té doby se ke mě chová dost odtažitě a říká že potřebuje víc prostoru pro sebe, hodně často mluví o malé, ani se mu nedivim, potřebuje se s toho vypovídat a na začátku prosince by měla ještě narozeniny. Bohužel sem ji osobně naznala, jen z vyprávění. Nevim jak mu pomoc s trápením.
|
| Mili+5 | 20018 |
|
|
24.11.2011 14:18:16
Ahoj holky, díky za zájem a rady. Ono už po těch dvou letech se hodně změnilo, takže ta situace je dnes jiná. myslím, že jsem to už psala někde v diskusi k tomuto tématu, ale naštěstí už ty Vánoce, před kterými jsem zakládala to téma, proběhly jinak, než jsem se obávala a žádná deprese nenastala ani po nich. Dnes po letech si myslím, že jsem potřebovala podpořit v bolesti, nyní po jejím utlumení už nemám až takovou potřebu společných rituálů nebo hovoru o Milence atd.
Problém mnoha z nás je v tom, že s takovou velkou bolestí se cítíme hrozně osaměle a hledáme, jak si ulevit, hledáme úlevu v náručí nejbližších a sdílení s nejbližšími, jenže to může být prostě problém. Pokud už ta bolest není tak zoufalá, člověk už to sdílení tak nepotřebuje. Kluci to jistě v tom čase hodně zasáhlo, ale v tom je výhoda mládí, že přeci jen už je to za nimi, jejich bolest už je jinde, nechce se mi už je tahat zpět, oni by se nakonec ani nedali. |
| Tragika | 61116 |
|
|
23.11.2011 18:40:38
Nemohu souhlasit s Mankou, která píše, že 3 ROKY JE DOST DLOUHÁ DOBA NA TO, ABY SE S TÍM MILI POPRALA.
Budiž Mance odpuštěno, neb vůbec nemá tuchu o čem mluví. Takto se žádný rodič, který přežil své dítě nevyjádří. K tématu bych ráda řekla následující: Pokud má někdo potřebu sdílet svůj smutek s ostatními členy rodiny a ti tomu nejsou nakloněni, je dobré vyhledat psychoterapeuta. Jednomu ubližuje nesdílení, druhému třeba zase opak. Někdo bere sdílení jako pomoc, jiný jako jitření ran. Jistě, můžete se jednoho dne posadit ke společnému stolu a říci rodině, že jste psychicky na dně a že vás jejich ,,nesdílení,, trápí. ,,Jste ochotni podílet se na těch a těch rituálech, jste schopni si se mnou povídat (v den úmrtí, narození, o vánocích....), nebo je to pro vás nepřekonatelné a mám vyhledat odbornou pomoc?" Zeptala bych se otevřeně. Během pár minut bych tak věděla, s kým mohu svůj smutek sdílet. |
| foxyna | 80272 |
|
|
22.11.2011 19:55:16
![]() ![]() no tak to je bomba tak v tom případě jen doufám, že už je Mili dávno z nejhoršího venku a že je líp ... a nechápu, jak se mi to téma sem připletlo, díky za upozornění F. |
| Lassie66 |
| • |
22.11.2011 19:23:07
Foxyno, to ale reaguješ na 2 roky staré téma....
|
Edudant a Francimor od Karla Poláčka v Hudebním divadle v Karlíně
Tipy na vánoční dárky pro celou rodinu
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město
Vánoční trhy v KuksuTrutnov
Frozen 1&2Ústí nad Labem
Kreativ Ostrava 2025Ostrava-město Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.