Diskuze : Hlavní : Život s cizincem

Protoze by ho normalni Holandanka vyhodila za kridlo nez by stacil neco k tomu podupnuti rict.

A dalsi tyden by uz mela novyho partnera, kterej se bude chovat podle jejich predstav.


Ver mi, leta jsem tam byla pecena varena co vikend..

Máme v rodině tři americké vojáky, (jeden pokrevní, dva vyvdaní), do penze můžou po dvaceti letech služby s 50 procenty důchodu který se jim postupně navyšuje až do šedesáti. (Což je nejdříve ve čtyřiceti.)
Mají vysoký plat - vyšší než stejně vzdělaní civilisti - nadosmrti nakupují na bázi bez daně, mají dobré zdravotní pojištění pro celou rodinu, ale: v jedné té rodině mají čtyři děti narozené každé na jiném světadíle, ve zbylých dvou po dvou dětech - USA a Evropa, na bázi v cizině bývají maximálně deset let, jinak se pořád točí což některé děti dost špatně snášejí - švagr dodnes běduje jak museli v Jižní Africe nechat psy a děti brečely, pořád mění školu ale i do školy většinou chodí taky na bázi, děti vojáků si často berou kamarády - taky děti vojáků - (po USA se točí rychleji a častěji.)
Jeden člen rodiny byl vysoký námořní důstojník, v těch čtyřiceti pak studoval teologii - včetně doktorátu, druhý od těch čtyřiceti byl všude možně jako civilní zaměstnanec armády, třetí se doteď noří s ponorkou, takže je tři měsíce ve službě, tři doma.

To co popisujes je jak z filmu Americka krasa Magor a frustrovana manzelka. Takovych rodicu, nebo rodicu samozivitelu muze byt ve tride klidne polovina i vic bez ohledu na povolani.

"kamaradka uci dite takoveho cecha".... tato formulace je spise diagnoza ucitelky ne?

netusila jsem ze mit otce vojaka muze byt posuzovano jako stigma.

Taky znám několik vojáků z povolání, některý byli i v Afghánistánu, i když jen na skok, a jsou normální, dokonce ani nejsou chorobně komínkoví.

Jinak poznal jsem stovky lidí, co bojovali ve válce, v různý míře jsou normální a vyrovnali se s tím. Řekl bych, že je ale odlišná situace, když masa lidí zažije válku jako vojáci, třeba celá generace, snáz pak zapadnou, protože je to běžná zkušenost. Horší to maj vojáci, co jdou jen na nějaký expediční výpravy a mise, vracej se zpátky a zapadaj asi hůř, trpívaj pocitem odcizení, nepochopení, obtížně se svěřujou apod.