Diskuze : Hlavní : Jídlo a potraviny

Čumčo, nevypadá
A to s tou mámou chápu, ale to je psaným textem, jinak je to spíš bojarovámáma, žádná asociace nenaskakuje

Tak to nevím, já jsem kdysi dohledala, že jde o hormonální poruchu (fázový posun vyplavování melatoninu či co).

Kdyby to u mě někdo někdy zkoumal a třeba řešil v pubertě, kdy jsem to dotáhla na poruchu spánku, protože jsem nebyla schopná usínat v posteli (naši byli docela přísní v tomhle, musela jsem chodit spát brzy, ale pak jsem se celou noc převalovala nebo si četla, nebo koukala klíčovou dírkou na televizi, ale usínala jsem vlastně až v době, kdy jsem měla vstávat do školy), tak se to třeba nějak upravilo, ale v některých obdobích to mělo své výhody a já už si pak tak zvykla, že mi to vlastně vyhovuje.

A když blízké okolí zjistilo, že to není lenost, protože práci udělám, jen teda v noci, tak to přestalo řešit úplně.

Jenže já to mám takhle vrozené, nic jsem si nepřetáčela. Moje játra a ledviny odpočívají mezi 5 a 12, i když jsem vzhůru, tak v tu dobu nemám žádné fyziologické potřeby, max. když musím být vzhůru, tak potřebuju sladké, abych vůbec vydržela bdělá (ve škole celé dopoledne srkám jedno sladké kapučíno), nesnesu kafe (zato odpoledne mňamka), dopoledne si vždy nejvíc odpočinu a mám i nejtvrdší spánek (klidně se vedle mě může luxovat). Dopoledne i mozek funguje jen v základním režimu udržování života, všechno musím počítat na kalkulačce, nemám žádný nápad, takže potřebuju podrobné přípravy. Ty ale tvořím v noci, kdy mi to pálí, takže jsou dobře propracované a mohu se na ně v tom polobdění spolehnout.

Nejen rodinný, ale i pracovní. Vlastně jedu celoživotně "noční", pracuju v době, kdy bych nejradši spala. Jen o prázdninách se mi uleví.
A docela snesitelné je to i teď, kdy pracuju jen tři dny v týdnu, sice jedu až do noci, ale v půlce týdne mám oddych, kdy se vyspím, jak potřebuju, odpoledne a večer dodělám, co je potřeba, pak zase přežiju dva dny a mám jeden den na "srovnání", dva dny pracuju v pro mě příjemné době (večer), pak zase dva dny v práci....pět dnů v kuse byl strašný nápor, takhle po těch dvou dnech se to dá docela dobře.

Když jsem byla doma s dětmi, tak to byla pohoda, ráno jsem je vypravila, pak jsem šla spát, vstala jsem, vyzvedla je, v noci jsem mohla případně něco udělat...

Pepo, ale fakt. Chleba jsme jedli šest dní.