Diskuze : Hlavní : Jídlo a potraviny

Taj, jsi statečná, takovéhle okolnosti porodu, to si nikdo nezaslouží...

Z prvního porodu si pamatuju jenom hlad, hlad a hlad a vozík plný vylízaných "psích misek" po spolušestinedělkách.
U druhého porodu jsem byla bezlepkáč a bezmléčňák, a i když to byla desátá léta nového milénia (nebo jak to napsat), až z opačného konce sesterny jsem slyšela to nadávání, co mi jako mají dát k jídlu.
Dostala jsem rýžový polystyrén a 2 plátky rádobyšunky. K obědu slanou vodu (vývar) se 3 kostičkami zeleniny, maso a brambory, příště maso a rýži, k večeři zase 2 plátky polystyrenu a něco na to. Ale celkově bylo všechno špatně, z třílůžáku udělali čtyřlůžák, cizí nedonošené děcko osmnáctileté skautky spalo v průvanu a když někdo otevřel dveře, praštil mu do postýlky, další 2 ženy plakaly a personál se vztekal. Dokonce i manžel se nakazil blbou náladou, když jsem zavolala, ať mě okamžitě vyzvedne, jemu se to nějak nehodilo

Co jsem jedla okolo porodu, to si pamatuju. Před odjezdem do porodnice jsem spráskala monstrózní porci jater na víně, pak mi v průběhu dlouhého porodu najíst nedali, tak to bylo dobré. A po porodu vařili skvostně, vybavuji si vdolky a smažený květák, který jsem uždibovala, až jsem ho snědla celý, ačkoli jsem měla obavy, že se dítě nadme. A po druhém porodu bylo filé kaší, taky moc dobré.

Prostě Vrchlabí a Podolí vaří dobře.

mam to stejne, jen mi se nevybavuji zadne detaily, ani tech porodu
jedine, co vim, ze kolem me v zaveru konzilium a sestra mi rika - ne abyste kousla pana doktora
tak jsem se nastvala a pomyslela si neco hodne jadrneho a dite jsem vyprdla raz dva

Já jím všechno už od mala a od jeslí, takže mě jídla ve školce, školní jídelně ani nemocnici nikdy nevadily. V lázních bez maminky jsem byla už v pěti letech - Kynžvart.

Kamarádku z Košic jsem v Luži měla také, také byla moc hezká a jmenovala se Adriana - Ada.
Já jela domů na Vánoce a pak tam byli naši asi jednou, bylo to daleko a museli vlakem. Auto jsme neměli.
Korzet jsem také měla celodenní, ale prostě v těch čtrnácti, nástup na novou SŠ,noví spolužáci, kluci - to nechceš. Před odchodem do školy jsem ho narvala doma do peřiňáku a doufala, že nepotkám ve městě mámu, aby mě ztepala, kde mám korzet. Maskovala jsem ho šátkem, ale stejně byl vidět (pokud jsem ho měla) a všichni na mě koukali. Pak se mi hodil v tom, že jsem ho vždycky nějak ulomila a místo školy jela na protetiku k opravě. Časem jsme to všichni vzdali a žiju s křivejma zádama celkem spokojeně.

A to jsme my zocelení Lužemi a režimem. Žádný sněhový vločky.

P.S: Doufám, že oceňujete můj autentický příspěvek.

Byla jsem tam cca 10 let po tobě, ale režim byl stejný.
Byla jsem na pokoji s jednou verici holkou z Moravy, pak jsme si ještě chvili psaly. Ještě jsem tam měla kamarádku z Košic, byly jsme tam zhruba stejně dlouho. Byla moc hezka.
Korzet jsem měla celodenní do 18. Se zády občas problém mám, chodím jednou za měsíc na masáž, aby mi to srovnali a odblokování.

Už chápu, proč jis všechno, tam se to muselo vsechno snist😀
Návštěvy byly jednou za měsíc a ne vždy moji rodiče přijeli. Domů se nesmělo kvuli léčbě. Pak tohle prý zmirnili.