Diskuze : Záliby : Lyžování

Jinak v důsledku mého (vzhledem ke školkovým hnědákům pochopitelného) odporu k punčocháčům jsem děti oblékala zásadně do legínek a ponožek. Syn neměl punčocháče na sobě asi nikdy. Dcera k nim časem dorostla.

Pokud má někdo špatnou zkušenost tak měl asi špatnou velikost nebo byly ze špatného materiálu.

úplně jsem si vzpomněla na nenáviděné punčocháče z dětství... hnědé, co se neustále někde tahaly půl metru za nohou, případně nakrčené v botě... a nebo ještě hůř - nějaké silonové, silnější, barevné, co se stáhly kolem nohy až zaškrtily krevní oběh - pamatuju si ty pocity na omdlení a ještě se v nich strašně potily nohy - jak já je nenáviděla vždycky jsem fňukala, že mě z nich bolí holeně... a taky jsem je pravidelně musela nosit k šatům, což znamenalo i kombiné - tedy škrábající krajka ve výstřihu... vlastně dneska docela chápu, proč jsem nerada chodila v šatičkách, všichni říkali, že proto, že jsem moc divoká a taky prase, co se hned umaže, ale ono šlo hlavně o fyzické utrpení
když jsem pak kupovala punčocháčky pro své děti, byla jsem vždycky úplně u vytržení, jak jsou hebounké a elastické a jak jim pěkně sedí

Jasně, myslela jsem to tak, že pokud vídáš muže v tom triku s mokrými zády, tak funkční určitě není

Principu rozumím, ale netuším, zda je bambus jako bambus, jestli zrovna tohle má být funkční.