Diskuze : Hlavní : Jak naučit děti - ostatní

Bych řekla,že je to vrozené,doma se uklízelo tak nějak normálně,sestra je fanatik na pořádek,já jsem bordelář....Doma se snažím uklízet,je to strašné úsilí a zdá se mi to tak zbytečný čas...

Taková úměra podle mě není, podle mě to v dospělosti záleží:

a) na osobnostním nastavení člověka
b) na člověku, se kterým žije a jeho nastavení
c) na okolnostech - lidech, kteří k němu domů chodí, jak často má návštěvy atd...
d) na množství volného času

My jsme z "klasické" rodiny - principiálně byl v baráku bordel, který se uklízel jednou týdně v sobotu (ono to jinak nešlo, máma na nás byla sama, na tři děti, chodila normálně do práce, nedivím se, že a) my jsme nadělali bordel b) nechtělo se jí to každý den večer po tom šrumci uklízet). Měli jsme rozpisy,abychom se pravidelně prostřídali,, ale celkově se prostě v sobotu uklidilo, máma vyprala, vařilo se, peklo...

Sama nejsem moc povahou uklízecí, takže to nepřeháním, ALE mám muže, který je proti mě velice velice pořádkumilovný a tomu jsem se tedy musela přizpůsobit a společnou domácnost holt máme naklizenou (takovým tím až sterilním způsobem). Taky lidé, se kterými se stýkáme, mají naklizené domácnosti, takže bych se fakt cítila blbě, kdyby k nám někdo přišel na návštěvu a byl tu binec. Ve svém domě, kam muž nejezdí a kam návštěvy nechodí (resp. jen málo a ohlášeně, takže je čas uklidit), mám podstatně větší stupeň nepořádku

Ještě bych dodala, že výchova a vrozenost nejsou jediné faktory, které nás ovlivňují. V této věci bude hrát větší roli kulturní norma. A to, s jakou nechutí uklízíme, ovlivní spíš to, JAK nás naše matky k uklízení vedly (ne ŽE to dělaly).

Muj manzel mel od tchyne perfektni servis, ale pak bydlel sam a staral se o vsechno. Me to naucil taky , tak se starame nejak napul. Nase deti servis nemaji zadny, od batoleciho veku je vedu k samostatnosti. Delam, ze to je vychovny, ale spis jsem na nejaky poskakovani kolem zdravych jedincu lina a nenaplnuje me to .

Taky jsme mívali uklízecí soboty, já jako starší jsem uklízela víc, mladší brácha toho měl méně (barák velkej, takže jsme si mákli a kolikrát nám dopoledne nestačilo). A v dospělosti to máme tak, že já jsem ráda, že k nám neohlášené návštěvy nechodí, na poličkách mám prach a nikterak mě to netankuje, podlahu vytírám až když už je fleků přespříliš... no na uklízení mě zkrátka neužije. A brácha je takový, že má rád doma naklizeno, nadává na švagrovou, že uklízí málo a je fakt, že je u nich čisto poklizeno. Takže je to o vnitřním nastavení. A taky o okolnostech - mám 2 děti, takže se všude válí hračky, drobečky, sem tam rozlitý pití, oblečení kde z nich zrovna odpadne... kdežto brácha má 5-měsíčního kojence, který ještě nepořádek nenadělá.