Diskuze : Hlavní : Zahraniční politika a události

Kopřivo,
ano... máme taky dobrou zkušenost - když umírala tchýně, tak jsme měli takový milý rozhovor s lékařkou - kdy jsme se domluvili, že už "nebudou zachraňovat" - tchýni (87) selhávaly orgány, byla v umělém spánku, už bylo nepodstatné jestli ta poslední kapka bude infarkt nebo mrtvice nebo něco jiného..
Ale bylo to i o tom, že jsme s tchýní o tom mluvili. Ona "chtěla umřít" - zemřeli jí všichni sourozenci, manžel, pak přítel, kamarádky, nakonec i sousedka - tchýně byla hluchá, takže ani nějaké chození do divadla nebo tak nebylo ono. A ona říkala, že už si světa užila a že už to pro ní není. Takže my jsme i věděli, že ona o nějaké "oživování" nestojí (a když jel manžel vyklízet její byt, tak zjistil, že byt je vyklizený - alba setříděná, popsaná, skříně prázdné až na pár osobních maličkostí, na obrazech atd. cedulky, co má dostat "teta Máňa" a co se má "vyhodit", u telefonu seznam adres, kam poslat parte... ona to prostě měla naplánovaný...
To je jedna věc, která mi na eutanázii přijde pozitivní - že to donutí ty lidi o tom mluvit s blízkými a uspořádat různé věci.
A to se vracím k tomu "strachu ze smrti", k tomu, že umírání a smrt jsou určité tabu a tím pádem je to neznámé a strašidelné a lidi zpanikaří. Místo toho, aby to byla součást života, s kterou tak nějak všichni počítají.

Koníčku, to taky nejspíš nikdo zodpovědnej autoritativně neříká, že pacientovi zbývá ausgerechnet tolik a tolik času.

Ale dá se asi docela dobře říct, jestli bude z nějakého zákroku ještě těžit, nebo už spíš ne. A i pak to má být rozhodnutí všech zúčastněných, protože křišťálovou kouli nemá nikdo a živý organismus se chová za přesně stejných podmínek pokaždé, jak se mu zachce.

Zajímavý mi přijde, že léčba zaměřená na kvalitu života získává pacientovi běžně delší čas, než jaký je mu dopřán při variantě kurativní léčby za každou cenu.

Kopřivo, dík, je mi jasné, že to je ošetřené, jen mě napadl tenhle aspekt. Ale ono je to vlastně jedno, ony u některých typů drahých příbuzných takové dohady nastanou, ať se zvolí jakákoliv varianta... A pak se ještě bude dědit, další sranda na obzoru:).

Muumi, pokud přijme domácí hospic pacienta do péče, tak ho přijímá na základě nějakého stavu, který je popsaný třeba v propouštěcí zprávě z nemocnice nebo v jiných lékařských zprávách. Tam je taky uvedeno, že je indikována paliativní péče, nebo že pacient se přímo předává domácímu hospici.

S přijetím do péče se pacientovi dostane nějakého paliativního plánu, tj. co můžou doma řešit rodiny, co budou u pacienta dělat zdravotničtí pracovníci, jaké jsou pokyny pro "krizové" stavy atd. Je tam taky, kdy volat záchranku a kdy ne.

Sestru hospice nevolají příbuzní, protože by sami vymysleli, že to bude lepší než záchranka, ale volají ji, protože tu péči jim nějací profesionálové přesně takhle po dohodě nastavili.

Že bude kvůli tomu nějakej příbuznej vyskakovat, to se vyloučit nedá (čím míň se stará, tím víc často vyskakuje), ale to už je pak na komunikaci v rámci rodiny. Paliativní týmy s tím zase můžou pomoct.

"kdysi, když lidé ještě věřili v Boha"

Huso, to zní jako "kdysi, když lidé ještě věřili na vodníka"... Úplně se vracím do školní lavice a slyším, jak naše moderní společnost budovatelů míru už řídí svět vědecky
I dneska lidé věří v Boha (v různé bohy) Milióny lidí A někteří určitě i zcela primitivně pověrčivě.