Diskuze : Záliby : Mobilní telefony

Já jsem poprvé na Západě byla v r. 1990 v Salzburku. Pamatuju si, jak jsem stála před Mozartovým rodným domem a říkala si: To není možný, to není možný!

Já měla UNO z Tuzexu, úžasný autíčko.

Stará huso, žili jsme podobně, do mých 5 let v činžáku i s babičkou, ve dvou místnostech bez koupelny, se studenou vodou a společným WC na chodbě (byl to rozdělený byt). Od pěti let jsme bydleli na sídlišti v paneláku, chodili na procházky do lesoparku, na přehradu...jezdili na výlety vlakem, mamka hodně četla, já taky, táta poslouchal muziku a spravoval různá stará rádia, televize apod., takové ty historické kousky, občas od někoho nějaký dostal, nebo sehnal někde na burze, nebo to někdo vyhodil...skoro vždycky to dokázal opravit a hrálo to . Chatu, chalupu, zahradu, ani auto jsme taky neměli, s panelákovým 3+1 moc práce taky nebylo, my děti jsme lítaly celá odpoledne venku s kamarády...

Evelyn, mě takhle nepřestává fascinovat, že můžu cestovat do ciziny. Tam, o čem jsem kdysi jen četla v knížkách. A já tam fakt skutečně můžu jet! Já, socialistické dítě, pro které byla vrcholem všech možností Jugoslávie! Třeba létě jsem byla na Korfu, o kterém jsem v dětství četla v knize Geralda Durrella O mé rodině a jiné zvířeně. Jsem vždycky totálně rozechvělá a v jakémsi tranzu. Ti, co nezažili 30 let komunismu jako já, to nikdy nepochopí.

Babi, možná by byl luxus nechat si je udělat na zakázku. Z koženky a papíru!