Diskuze : Hlavní : Uplakané miminko

dee, taky mi ho je líto. teda do tý doby, dokud nevymyslí něco fakt libovýho... u nás bohužel jede až moc často telka s kanálem pro děti ale naučil se i moc hezky sám hrát, jen s částečnou asistencí, často mu stačí jen to vědomí, že sem poblíž, je to zlato (v určitých mezintervalech je to zlato)
s chlapem je to mazec, cloumá s náma krize. teda nevím, jestli i s ním, ale se mnou dost, ale je to pochopitelný. jsem na všechno sama, jedinej, kdo mi může pomoct je on a on si nabírá další a další...

u nás to nejde, oni se hodně pouští, zakuckávají, potřebují odříhnout i v mezidobě. teče jim to až moc, zajíkají se, polykají hodně vzduchu atd, takže mám plný ruce práce s jedním, natož se dvěma, to já zas je mám ,,naučený,, (zatím) že jídlo mají hned po sobě, takže třeba v noci se mi jeden vzbudí, dostane napít a když přebaluju, začíná se chrout druhý

Mikit já dvojčata neměla, ale kamarádka co odchovala dvojky stejně starý jako můj nejstarší je kojila v tandemu a nemůže si to doteďka vynachválit. Kojící polštář a jde se na to ;) Chce to nácvik, ale podle mě je to lepší, než mít kojení obou zhruba na hodinu.

šešule, on kolegy nemá, je živnostník. tak on by na oběd na meníčko mohl, to žádná, ale zatím to beru tak, že stejně vařím kvůli staršímu, nechci ho odbývat, už takhle ho k svačině odbudu lecčím, co mi přijde pod ruku. monemtálně to dlěám tak, že po nocích vařím na druhý den

jit, neblázni, to by mě už jeblo definitivně já to dělám tak, že jednoho kojím a druhýho houpu v lehátku a už fakt uvažuju, že pořídím nějaký to na phon, cou houpe samo