Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

někde nahoře píše, že přes 30

Monty, ono je v zásadě jedno, čemu věříš nebo nevěříš. Důležitý je, jestli jsi šťastná. To je ukazatel toho, že je všechno v pořádku. Jak tě něco v tvým životě štve, tam máš slabý místo a je na tobě, jestli s tím něco chceš udělat nebo ne.

Jste s mámou na dobrý cestě a ještě se to může zlepšit, když budete chtít. Tvoje máma je úžasná, že se snaží něco dělat, spousta lidí to vzdá.
Mám taky takovou mámu, taky na spoustu věcí začala přicházet, až když už jsem byla dospělá a dokázala se vyhrabat z velkých zkoušek života (manžel alkoholik, smrt dvou dalších partnerů, syn alkoholik, jeho smrt). Po několika náročných vztazích našla před šedesátkou skoro pohádkový vztah, jsou spolu už dvanáct let, stále cestují, postavili dům, máma se učí anglicky, život si doslova užívá, je pořád plná energie a optimismu.
Máma je mým velkým učitelem v tom, že možný je všechno, co si dovolíme, a že začít se dá v každým věku, nikdy není pozdě.

Nechci být zlá, ale osobně si myslím, že při Tylityně životním nastavení "oběť" by se cítila synovým chováním ublížená, i kdyby byl samá ctnost.
Chápu, že to má své příčiny a mrzí mě, že si tím musela projít.

Monty, "vyřešit" problémy ve vztahu = vyrovnat se s nimi, pochopit, nenechat se jimi dál ovlivňovat, vše přijmout, dotyčnému odpustit. Osvobodit se od vlivu druhého, ale ne jen fyzicky, hlavně psychicky.

V mém chápání světa ses navíc svojí matce nenarodila náhodou a ne náhodou jsi s ní měla ty problémy, které jsi měla. Všechno má svůj důvod, nic se neděje jen tak.