Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

Adel - tak z úvodního příspěvku jsem pochopila, že pisatelka šla vybírat hnidy, holka dostala hysterák a tím to zvadlo. Pochopila jsem to tak, že pisatelka je v časovém stresu, potřebovala to nějak rychle vyřešit a tak se zeptala na to, jak se to dělá jinde a víc nezkoušela. Ale jestli jo, nechávala dceru zklidnit a zkoušela s ní mluvit, tak pak jo. Vy říkáte nastoupit na ni přes její odpor a můj názor je to, že pokud by s ní nebyla řeč, nebudu se s ní prát a znehybňovat ji, ale prostě neodjede na prázdniny. Jestli to je pro některé absolutně nepřípustná možnost z různých důvodů, prosím, to může být, ale já to dělám takhle.
Já nepotřebuju přeprávat svoje děti v případech, kdy je nutný něco udělat, já potřebuju, aby se tomu úkonu podrobily dobrovolně proto, že sice nechtějí, ale jsou schopné pochopit, proč je to nutné a tak se podvolí. A to začíná pitomostma, aby až půjde "o život", nevznikaly tyto problémy. Tudíž pokud do této doby nepocítilo dítě důsledky svého rozhodnutí a chování, tak někdy začít musí.
Navíc si myslím, že osmileté dítě už důsledky svého rozhodnutí mělo šanci xkrát zažít, takže pokud tedy já osobně doma řeknu - dobře, takhle jet nemůžeš, zavšivíš všechny okolo, vybrat si to taky nechceš nechat, k čemuž tě stejně časem donutím, ostříhat se nechceš, takže zbývá jediné - nikam nejedeš a hnidy budeme řešit potom. A moje děti vědí, že já nevyhrožuju jen tak něčím, co nemůžu splnit, pokud to řeknu, myslím to vážně a udělám to. Takže i mnohem mladší dítě rychle pochopí, co bude. Jiná situace bude při jednání s tříletým nebo čtyřletým dítětem, kdy jeho rozumové schopnosti jsou omezené a nějaké - zítra neodjedeš proto a proto, je totálně mimo jejich rozpoznávací schopnosti.
Je fakt, že starší syn je kliďas, mladší syn je výbušný, urážlivý a hysterický a přesto je schopen posoudit nutnost toho či onoho úkonu a podrobit se i nepříjemnému - ne v panice a hysterii, to po něm nemůžu chtít, ale musím mu dát čas a možnost s ním o tom mluvit v klidu.
A ano, mluvím s dětmi o všem, protože malý dítě donutíš k lesčemu, ale až trochu povyroste, tak už s ním nehneš a když si postaví hlavu, že ne, tak nemáš šanci. Je jediná možnost - domluvit se s ním a to lze jedině v případě, že je na tento postup zvyklé. A ani tohle není záruka.

Vando, a nebude to tím, že ty z toho šílíš, zatímco otec nikoliv? Ona to může být docela dobrá zábava, vytáčet matku (tím spíš, když je matka zahnaná do kouta svými vlastními představami o tom, jak by měla vychovávat a jak ne).

Yuki,to je naprosto stejný! S tím jídlem,jak kdybys vyprávěla náš příběh,já už z toho šílím,nakonec řeknu,at si vezme co chce a odejdu do jiné místnosti. Někdy přijde za mnou,beze slova jdu zase jinam. Většinou si pak něco po nějaké době trucování jde vzít. Hlavně je zajímavé,že jinde to nedělá, u tatínka je fakt dost často a tam je to v klidu,mluvíme o tom spolu.

Jako to vám připadá fakt normální řešit každej prd stylem Brandona Walshe "pojďme si o tom promluvit"?

V dlouhodobější perspektivě můžeš řešit, proč tolik vyšiluje, hledat příčinu.
Akutně to jestli se chce nebo nechce odvšivt není předmětem diskuse. A vybírání hnid nebolí, to je blbost. Pokud jí je nevybíráš i s postiženým vlasem.