Diskuze : Ostatní : Velikonoce

my vždycky na velikonoce spaly v pyžamech místo v nočních košilích
nešlo tedy primárně o stud, ale o ochranu kůže před pomlázkou
jinak jako dítě si pamatuju, že to bývalo na velikonoce u nás opravdu divoké, pokud jsme zůstali doma... když jsme jeli k babičce, probíhalo to velmi civilizovaně, hledala se nadílka za domem v trávě, přijelo pár příbuzných (postupně, pobyli třeba hodinku a jeli, kolikrát se ve dveřích míjeli s dalšími - babička s dědou byli velmi oblíbení jako tetička a strýček )
když jsme zůstali doma, užili jsme si mix zvyklostí z celé republiky včetně slovenských... chlapi se obvykle smluvili, obcházeli v hordách, ženské vyšupali, občas naházeli do vany a osprchovali, občas zlili jen vodou, občas voňavkou, ženské naopak polévaly je, rozdávala se vajíčka, podávalo občerstvení, kolikrát pak chlapi dorazili domů až dlouho po poledni, ovšem ve většině domácností, kam dorazili po 12. hodině už museli pomlázku schovat, dostali jen sprchu a pohoštění
my, děti, jsme pak odpoledne obvykle vyjížděli na první větší jarní vyjížďku na kolech (pokud teda nebyl už sníh), brali jsme si s sebou obvykle něco z nadílky a dělali si "piknik"

Huso na mě tskhle v posteli po ránu přišel jednou s pomlázkou tchán ! Trapas až na pudu,víckrát mě tam na Velikonoce nikdo nedostal !

Jo, u babky na JM chodila cela vesnice, s rehtackama, stari i mladi dokupy. Zenske v zundru s kolackama, vajickama, pulkama a jinou koledou, stare, mlade, vsechny vymrskane😀 jinak u nas se poliva vonavkou nebo vodou a smigrustuje

To ja som nemyslela, že by bol výraz vymyslený, ale schválně takto zvolený (aby sa aj o tom točila disk.)
Inak, u nás sa mrskalo (zľahka), i polievalo.
Deti tento zvyk objavili na Slovensku a náramne sa im zapáčil 🫣
Každý rok u nás robí korbáče tchýňka a MM s deťmi jej asistujú, tentokrat ale vyrábal MM, keďže babička je po operácii.
A mňa jej absencia aspoň vyprovokovala k tomu aby som konečne upiekla veľkon.plnku (nadivku).

Já mám "trauma" z toho zvyku jako takového. Nikdo mě neseřezal. Mně to vždy přišlo nespravedlivé, ponižující a nechci to. Ani rozumem (jak a proč to vzniklo a že o nic hrozného nejde) svůj pocit neumím změnit. Prostě mi to vadí. Nikomu nebráním, ale já objektem "pomlazení" být nechci.