Diskuze : Zdraví : Žloutenka - hepatitida

Milé nechytračky,
přečetla jsem si pořádně příspěvek plný předsudků. Chápu to vzhledem k tomu, že o hep. C se velmi dlouho moc nevědělo a předsudky kolikrát šířili sami zdravotníci.

Takže přesněji:
- hep. C. se přenáší krevní cestou, a to za podmínek, kdy virová nálož byla dostatečná (např. transfúze nebo opakované používání zmíněných jehel) za současného oslabení imunity.
- a přenesení obvykle nestačí ani běžný pohlavní styk, kupodivu se nesnadno přenáší i z matky na nenarozené dítě.
- to, že zmíněná paní mohla mít hep. C dříve a zázračně se sama od sebe vyléčit, je nesmysl nebo zázrak. Neléčená hep. C totiž vždy přechází do chronického stádia - a léčí se velmi obtížně.
- zjištěné protilátky neznamenají prodělanou chorobu

Ráda zodpovím jakýkoli další dotaz - myslím to vážně.

Hepatitida C se přenáší jen krví, a to ještě ne vždycky. Ze sdílení pokoje se rozhodně chytit nedá.
A příště neposlouchej cizí hovory

- " prosím o názor: "

já Vám nenapíšu (stejně jako v naprosté většině ostatních svých příspěvků) názor, na názor není místo, jsou tu poznané skutečnosti


- " novorozenecká žloutenka dědičná?"

pokud budu exaktní, pak samozřejmě je. Skrze genetickou informaci je dáno, že haemoglobin plodu má své zvláštnosti a skrze ně se i červená krvinka s tímto fetálním haemoglobinem po narození rozpadá velmi rychle a tak i nabídka nilirubinu, vzniklého z haemu, je nadměrná a záleží pak jen na zralosti jater, zejména dostatečné enzymatické indukce, zda onu zvýšenou nabídku bilirubinu jsou s to zpracovat.

Nicméně nejde o dědičnou poruchu, tedy nejde ani o dědičnou poruchu ve smyslu běžné prosté řeči.

Další věc je rozdíl mezi novorozeneckou žloutenkou (icterus neonatorum) a žloutenkou v novorozeneskckém věku, která je příznakem bezpočtu poruch, které ji vyvolávají a tedy i bezpočtu příčin. Jsou vrozené dědičné poruchy metabolismu, které se projeví žloutenkou v již novorozeneckém věku. Dále jsou haemolytické nemoci plodu a novorozence, dané geneticky determinovanými odlišnými krevními skupinami dítěte a matky, vyvolávajícími tvorbu a transplacentární přechod protilátek proti krvinkám plodu/novorozence.

- "Je možné, že to ovlivňuje i roční doba?"

nevím o tom, že by tak bylo, nicméně v období chabého slunečního svitu je ústup žloutenky možná pozvolnější.

- "A dá se něco dělat pro prevenci?"

dá a dělá, je toho spousty, nicméně Vy asi míníte prevenci samotného vzniku icterus neonatorum, té "fysiologické", "normální, běžné" žloutenky novorozenců.
A pro to žádná preventivní opatření nejsou a ani nejsou nutná - samozřejmě je třeba předcházet poškození mozku výraznou hyperbilirubinaemií (tedy měřit hladinu a případně užít např. fototerapii)

"Novorozenecké žloutenky já neřeším - již jsem to psala"

to je nejspíše nedorozumění, zavdané užitím podivného bezmála již idiomu "řešit (něco)", kterým nechce se vyjádřit hledání uspokojivého východiska, ale toliko
i jen zmínění či rozpravu o věci.

Vy jste napsala své ke žloutenkám novorozenců a reakcí na to byla výzva, abyste to neřešila, kterou vnímám jako výzvu takové věci nesdělovat. Je to apel do značné míry patřičný, přece jen máte jistou autoritu, danou Vaší docela záslužnou činností v poradenství ve věcech kojení a o vzahu kojení a žloutenky jste i psala, ba i to, že dáváte svým klientkám odkazy na literaturu, aby si dle toho samy vybraly - a to už se řešení i docela pevně dotýká. Navíc jste psala o tom, že lékaři plaší a že novorozenecká žloutenka nepotřebuje nic, než vyšetření.
Problémy s kojením jistě jsou a laktační poradenství má svůj smysl, nicméně i pro ně platí ono "est modus in rebus, sunt certi denique fines" a thema žloutenka novorozenců hranice jeho kompetencí výrazně překračuje.