Diskuze : Zdraví : Antibiotika

Chodila jsem s autistickým synem denně na injekce. Není ani v 8 letech schopný pozřít tabletku ani sirup. Ty injekce kupodivu snášel úplně v pohodě.

To právě uvidím odpoledne. Ale jak ji znám, myslím, že paní doktorce všechno odkýve, ale když nebude Dr. přímo u polykání, tak to stejně nebude mít efekt. Ale samozřejmě zkusit se musí všechno.

Heleno a nepomohlo by, kdyby si s ní o tom promluvila přímo paní doktorka sama? Syn třeba na tohle dost dá...já jsem mu mohla něco říkat horem dolem a nic, ale když to řekla paní doktorka, nebo paní zubařka, tak to najednou problém nebyl...

Ráno jsem s ní půl hodiny dělala opičky (hele, koukni, co mám já, a ty jen drobek. Rozpustíš mi šumivou tabletu, když si vezmeš, pohádky jsou jen pro poslušný děti, když si vezmeš, dostaneš Sýr a křup, koukni, jak se to dělá - sem tabletku a hodně pití, výsledek, že jsme to do ní stejně nakonec zkusili nacpat silou, tak to vyplivla. Nakonce jsme to zkusili zamaskovat do přesnídávky (rozdrcené). Tu jednu "důležitou" lžičku tedy nakonec spolkla, ale už odmítla dojíst zbytek. Takže příště už se přesnídávkou ošálit nenechá.

Je to pro mě neskutečný psycho. Slečna si postaví hlavu a nic s ní nehne. Uvidím, co mi řekne odpoledne doktorka.

tak každé dítě je jiné, nejstarší vždycky ochotně spolkla tabletku, protože po sirupech (všech) zvracela a pamatovala si to... syn zase byl rád důležitý a pro pocit, že se všechno točí kolem něj, by spolkl třeba půl melounu, jen když jsem se tvářila dostatečně vážně...
a nejmladší má ráda, když jí povídám, jak ta tabletka bojuje s bacilama a jak ten kašel se už bojí, kdy ji zase spolkne a jak to ta tabletka všem bacilům nandá...
každopádně ale nepřipouštím možnost, že by lék nevzali a asi to cítí z mého postoje, ale chápu, že to je jaksi hraběcí rada, to se nedá nacvičit (asi), to v člověku buď je nebo není...