Diskuze : Peníze a bydlení : Nadšenci starých domů a chalup

Stejně je zajímavý, jak to máme každej jinak.

Já bych zase nešla do baráku ani za zlatý prase.

Odrazovaly by mě na tom ty věčný práce (který ani jeden neumíme), potřeba furt do toho vrážet prachy, aby nám to nespadlo na hlavu, a viděla jsem, jak tristně to dopadá, když v takovým baráku zůstane jeden člověk sám a nezvládá to fyzicky ani finančně - za cca 15 let z celkem pěknýho baráku totální ruina dobrá tak zbourat a začít znova.

Neumím si představit kompromis - je to panelák vs. rodinný dům, pak ještě možná nájemní bytový dům - takový ten bez výtahu, 3 patra a v ideálním případě kousek zahrady vlastní a společný dvorek.

Nechce. Jinak u nás doma je to tak, že já nastuduje teorii, manžel se zeptá těch, co to už dělali, pak se sedneme, každý si řekneme to svoje a na ty zkušenosti jiných se přidá ta odborná teorie. Probereme postup a pak se jede.
Jinak manžel dělá ty hrubší věci a já tomu dám duši - doplňujeme se. Mladší syn je zatím na tu duši a starší syn teď pracuje s manželem.
Dcera je taktéž spíš na ty technický věci, to ona zvládá a baví jí to - její přítel je nanic /v tomto ohledu/, je ničemný a ještě lempl - je tak naučený, důležitý je, aby to bylo, jak to je, důležitý není. Když jsme s manželem viděli, jak vymaloval, tak o manžela se pokoušely mrákoty. On nemá smysl pro detail - dceřin přítel. Já bych ho donutila to předělat, dcera pro klid nechce, ale její věci, denně se kouká na tu výmalbu a "užívá" si to.

Arsi,

Chapu spravne, ze bys do baráku uz podruhy nesla?

Tut strašně moc díky za to co si te´d napsala, mám uplně stejné pocity.Momentálně barák proklínám,brečím vzteky.Akorát že prodat to nemůžu.Ach jo jedno debilní životní rozhodnutí.