Diskuze : Hlavní : Citlivé děti

Pracovala jsem v mužském kolektivu a na dobu, kdy jsem byla moravská "doktorenka" vzpomínám ráda, starší kolegové, i konziliáři z jiných odborností byli vstřícní a nápomocní, byla tam mnohem milejší atmosféra než na naškrobených pražských klinikách.

Tak samozřejmě, že je to myšleno jako milé mladé kolegyně, nic víc.

Po pravdě řečeno, každým mladým udělali jejich svět ti staří před nimi.

Nevím, jak se to má se "sněhovými vločkami" , ano, vidím poptávku po službách typu psycholog, terapeut. Dřív jsem ji neviděl - u mojí generace byla jiná atmosféra. Ale nemám pocit, že bych ji zaznamenával ani u "půlgenerace" mladší než jsem sám. Ale nemám žádná čísla, jsou to jen dojmy.

Dnešní svět asi je složitý, náročný, ale nedokážu říct, co je tam tak zásadně jinak než dřív.

Okolíku, někdy, když někoho vezmeš pod křídla a máš k němu ochranitelský přístup, řekneš mu nějak zdrobněle, mile - je to lidské Vždyť vůbec nevíš, jak to Cimbur s těmi doktorkami má....

Jo, to kdysi na neurologii přišli dva opravdu velmi mladí urologové na naše oddělení jakože dělat konzilium. Jakože. Protože co asi může lékař dva měsíce po promoci poradit kolegovi (byť z jiného oboru) s 30 letou praxí. Nic, že jo. Proto je tam asi jejich šéf poslal dva, možná. A můj tehdejší šéf šel kolem vyšetřovny a ptá se mě: Paní kolegyně, co je to tam u počítače za děti? A já: Urologické konzilium, pane primáři.
Šéf se zasmál a pak šel zavolat tomu druhému šéfovi, že takhle úplně si konzilium nepředstavujeme.