Diskuze : Hlavní : Vztahy s ex po rozvodu

Není definováno, kdo je myšlen tím prvním, takže si to upravím na první dlouhodobý vztah. Bylo mi 17, chodili jsme spolu dva roky a rozešli se proto, že on už se chtěl ženit a mít děti, já ještě dlouho děti neplánovala, iniciovala jsem to já, ten rozchod. Našel si pak slečnu, která vypadala jako moje dvojče a jsou spolu dodnes, vypadají dobře. Přeju jim to, občas se náhodně potkáme na místě, kam jsme společně jezdili, protože tam oba máme chaty, zná i mého manžela. Paradox je, že i když moc chtěl děti už tehdy, tak se jim nějak nedařilo, takže má nakonec jen jedno dítě po dlouhých peripetiích a moje první dítě s manželem je starší než jejich, my máme dvě.
A můj "první" se ke mně přihlásil na Facebooku před asi 10 lety a protože je hudebně činný, chodí mi od něj takové ty hromadné pozvánky na koncerty, případně na mě vyskakují fotky z těch koncertů, takže mám přehled, jak vypadá. Je skoro stejný, úměrně věku, daří se mu, byl nějakou dobu ženatý s o dost mladší paní, pak se rozvedli a děti nemá žádné. Ale z fotek vidím, že má zájmy i životní styl, které by mi moc nebrali, takže rozhodně nemusím litovat, že jsme spolu nezůstali a jsem ráda, že jsem si počkala na svého manžela.

Můj první před rokem a půl zemřel.
Když jsme se viděli naposledy, přišel mi pořád stejný. Pořád krásný a sexy.
Domlouvali jsme se, že až příště přijedu do rodného města, zajdeme na kafe. Za dva měsíce zemřel.
Do teď se nějak nemůžu srovnat s tím, že už ho fakt nikdy neuvidím.

Slibují si to děcko. Třeba.

Zaručeně bych ho poznala, ale bohužel je už spoustu let mrtvý. Zabil se na dálnici v autě, nebylo mu ani 33 let. Chodila jsem s ním od 15 do 19 let a moc jsem se od něj naučila. Byl to anděl.

Nejsem si jistá, kdo se počítá jako "první", v náctiletém věku mají vztahy všelijakou podobu.
Nicméně o žádném z kandidátů, kteří by se dali počítat jako první, nic nevím.
Zmizeli mi úplně z očí.
První, o kterém jsem vážně uvažovala jako o životním partnerovi, se tím partnerem stal. (Vypadá celkem dobře, má se celkem dobře, má dvě úžasné děti (se mnou tedy, o případných dalších nevím ))

Co se týká spolužáků a spolužaček, všichni z těch, co chodí na srazy, mi připadají téměř stejní jako před těmi třiceti lety. Nikdo se nijak dramaticky nezměnil. Kluci prošedivěli, někdo lehce přibral, ale k poznání jsou bezpečně.