Diskuze : Hlavní : Umělé oplodnění

No, to já s tebou souhlasím, že "ono by to šlo" mít dítě i v provizornějších podmínkách. Ale "tlak společnosti" ve smyslu, že je třeba nejdřív vystudovat VŠ, strávit nějakou dobu v zahraničí, cestovat, získat dostatečně dlouhou praxi, a teda hlavně pořídit vlastní bydlení, ideálně rovnou se dvěma dětskými pokoji, pracovnou a pokojem pro hosty ... je podle mě dost velký. Jakési řešení by podle mě bylo, mít dítě (i dvě) během studia VŠ, bydlet třeba i v rodinné koleji a pak nastoupit po škole do práce a děti už by byly v "ústavech". Ale chybí tam nějak to cestování a "zahraniční jazykový pobyt" a taky klasický "studentský život" atd. Musela by se z toho asi leda stát "nová móda". Mimochodem, byla jsem asi před půl rokem na právnické fakultě (kde jsem vystudovala před 20 lety) a dost mě překvapila hned u šatny velká cedule "místnost pro kojení se nachází ..." Tak jsem přemýšlela, kolik studentek (nebo pedagogů) PF potřebuje ve škole kojit a jestli "už to není tady"

Argument s kupováním kabelek, ten tady ještě scházel. V realitě jsou životní volby žen daleko složitější než dilema mezi čivavou/kabelkou/dovolenou na Maledivách a dítětem. Je těžké dostát očekávání "zodpovědnosti" (například nemít dítě s náhodným partnerem, nebo bez finančního zajištění, bez dostatečně velkého bytu) a zároveň naplnit ideál mateřství do třicítky. Osobně mám kolem sebe řadu žen, které by dítě chtěly, ale nemají partnera, případně partner se na dítě "ještě necítí". A jen velmi málo mužů v "ideálním věku" 20 - 30 let, kteří jsou ochotni přijmout závazky vyplývající z rodinného života.

No, tak jasně, že je to přirozený důsledek toho, co píšeš. Jenže to, že by si žena měla sama od nuly našetřit na vlastní bydlení, než bude mít dítě (nebo tedy alespoň na byt na hypotéku plus splátky na dobu, kdy bude s dítětem doma) je prostě podle mě špatně a nikdy to tak nebylo. Žena měla dřív nějaké věno (na které buď našetřili rodiče nebo i ona sama), chudá třeba ani ne nebo skládající se jen z pár peřin a hadrů a muž měl zajistit takové příjmy, aby měli kde bydlet (i když na to bydlení mohla přispět třeba i žena s tím věnem) a z čeho žít. Ale to bydlení bylo holt klidně v nájmu (což dnes taky jde, ale 1) to málokdo chce, 2) to je kolikrát tak drahé, že na to musejí vydělávat oba) nebo v domě s rodičema, v malém prostoru atd. Nemusely se řešit auta, televize, pračky a sušičky a další spotřebiče, účty za plyn a elektřinu a 95% obyvatelstva rozhodně nepřemýšlelo o položkách "cestování, dovolena, volný čas" ... Takže prostě se mohli dva vzít, když např. bylo ženě přes dvacet, mužovi přes 30, měli kde bydlet a nějakou tu ženinu "výbavu", ona byla doma a zařizovala ty otravnosti s praním a domácností "zadarmo" a bylo přitom doma a mohla klidně začít rodit ... Životní úroveň byla samozřejmě různá, ale nějak to šlo. Plus vliv toho, že bez antikoncepce byl potíž s nemanželským sexem a manželský prostě holt vedl obvykle brzy k těhotenství ...

a pak,než se vzpamatuješ podruhý, si už v důchodu!

Což jsem netusila a taky mě to prekavpilo