Diskuze : Hlavní : Umělé oplodnění

Báro, však jo, my to taky nijak neplánovali, prostě to tak nějak vyplynulo...nějakou dobu jsme spolu chodili, pak bydleli, vzali se, pak jsme rekonstruovali barák a to jsme s miminem fakt dělat nechtěli a zpětně jsem moc ráda, že jsme to udělali, než se narodil, protože byl hodně náročné dítko, neumím si představit, že bychom s ním zvládali trávit každou volnou chvilku na baráku, jako tenkrát, to bychom toho moc neudělali...ale měli jsme štěstí, že když jsme se rozhodli pro dítě, tak za jednu dovolenou bylo vyřešeno....a to jsem si v sobě předtím dost dlouho řešila, jestli dítě vlastě vůbec chci...

Alraune, například, to je naprosto nevdávavý typ

Když se nad tím zamyslím, tak ačkoliv většinou ze strany žen vnímám řeč o "cáru papíru" jako sladké citróny, znám pár takových, u nichž jsem přesvědčená, že o svatbu doopravdy nijak moc nestojí nebo ji dokonce aktivně odmítají. A pokud vím, jejich chlapi si je většinou v nějaké fázi vzít opravdu chtěli a nejspíš by chtěli i teď, tam, kde tyhle vztahy trvají...

Šuplíku, bavíme se o začátku vztahu, tam dle mého prostě není prostor na kompromisy, pak to končí, že ženské čekají mnoho let na dítě potažmo na svatbu.
Na kompromisy je dost času.
A já už je také dělám, sice jen takové, které uznám za vhodné a jsou mi vlastně jedno, ale to můj drahý neví a o to víc si mě cení jako hodné a chápavé ženy.

Kamarádka se narodila mamince v jejích 34. Maminka byla kočka. Ale stejně jí všichni tlačili do potratu. ( měli už 2 děti).
Maminka už je x let prababičkou.Když mi to kamarádka říkala, tak jsem tomu nechtěla věřit- jak tvoje máma prababičkou? Vždyť jsme ještě mladý holky...