Diskuze : Hlavní : Umělé oplodnění

Kudlo,
tak v dětství se to nenosilo, ale já píšu spíš o dospívání.

Tak za mého dětství se oslavy s kamarády moc nenosily, pamatuju si na jednu jedinou (u kamarádky), a byl to pro mě úžasnej zážitek, i když z dnešního pohledu to bylo spíš hodně skromný - dort, šťáva a posezení v obýváku.

Já si umím docela představit


- že někdo nestojí o oslavu narozenin
- tudíž mu nevadí, když si ostatní nevzpomenou
- ale pokud to takto jasně deklaruje, tak chápu, že ti ostatní se nemusí chtít kvůli tomu vzdávat těch svých

(to myslím na to, jak Monty říkala, že ona neslaví, a někdo se pozastavil nad tím, že její syn dárky k narozeninám chce, ale jí je nedává, a vyvozovali z toho, že je sobec).

Pokud je jednoznačný, že Monty slavit nechce, tak proč by měl být sobec?

(Já třeba neslavím svůj svátek, ale nevidím důvod, proč kvůli tomu ochudit děti o ty jejich)?

Šuplíku,
jako dítě jsem dostala dort.
Jenže ostatní to mohli slavit s kamarády, což je od určitého věku přitažlivější než jíst s mámou dort.
U nás se velký oslavy narozenin nedělaly, kromě babiččiných, což spočívalo v tom, že se všichni sešli a babička upekla koláče.
Prostě na to nejsme, no.

šuplíku, tohle je trochu o diskusi "čteme mezi řádky" Česká reakce na narozeniny je očekávání a následné zlehčování rp. upejpání, takové tanečky vůkol. Myslím, že Monty nemá ani jeden z těchto problémů. Co to vlastně slavíme při narozeninách? Že jsme starší, že jsme něco přežili, že jsme blíž ke smrti, že jsme? Můj muž umřel 2 dny po svých narozeninách, měl pohřeb na můj svátek, taky nemám žádné oslavencovy ambice. U nás je to tradice "babi udělá chlebíčky". Až mi jednou maminka odejde, nevím, jestli to taky nezruším.