Diskuze : Záliby : Čtyři v tom

Napadlo mě to samé...

Milado, ano. Já měla jiný přístup k penězům než mám teď, ještě tak před deseti lety. To bych si ty lodičky koupila mez mrknutí oka, a hlavně bez nějakých výčitek, protože peníze budou, ale mi nebudem. Stačilo začít stavět barák, manželova nemoc, krize, období finanční tísně a je ze mě pěkný škudlílek. A někdo(neříkám, že zrovna Monty) to zase může vzít za opačný konec. Kvůli nějaké životní situaci přehodnotí svůj postoj, přestane se upínat do budoucnosti a začne se soustředit na to, aby si užil hlavně přítomnost, protože člověk nikdy neví.
To, že jsi se pozastavila nad tím, že Monty před deseti mluvila jinak. Mně to nepřipadá divné. Za deset let se může stát věcí.

Ještě je otázka, jestli ona nezkurvila život jemu nebo malé Sophii.

Brito,
ale může, jen je ta pravděpodobnost dle mého mínění o dost nižší. A taky záleží na tom, jaká je to hospoda. V bufáči na nádraží asi budou posedávat jiní lidé než v Le Patiu, nicméně na debila lze narazit úplně všude.
Jenže já jsem pragmatik a vidím svobodnou matku s dítětem, s dluhama, bez zázemí a bez nějaký zářný pracovní kariéry před sebou. Jediný její plus je, že je mladá a hezká. Že by se o ni rvali úspěšní top manageři je dost nereálný, nehledě na to, že i top manager může být charakterově pěkná svině.

Tomu vůbec nerozumím. To jako že v baru či v hospodě nemůže narazit na nikoho normálního? Tomu snad sama nevěříš. Jinak štěstí potřebuješ ke všemu, třeba musíš mít štěstí při obyčejném přecházení ulice, jinak se může stát, že tě přejede auto, ale štěstí musí jít člověk aktivně naproti. Ať na chodníku nebo ve vztazích.