Diskuze : Záliby : Turistika

Ale tak já jsem nepsala, co se má dělat, ptala jsem se proč to dělat. Jako jo, s jedním dítětem jsem seděla doma, dokud z výletů aspoň něco nemělo a vybírala jsem je tak, aby z toho něco mělo. Když jsem chtěla někam vypadnout, tak dítě dostali příbuzní.
Upřímně, z představy, že se s dvojčatovým kočárem vláčím někde v horách, mě jímá děs.

Značené cyklostezky mohou být určitě vodítko, ale nespoléhala bych na to. Takhle jsme se nachytali s kočárem na jakési kolečko v Krkonoších (někde kolem Roudnice, už nevím) a cca 1,5 km (z asi 5-6) vedlo terénem asi sjízdným pro horské kolo (ovšem já bych tam jet nechtěla ani nahoru ani dolů), ale s kočárem děs, jediné naše štěstí, že jsme tím úsekem šli směrem dolů, nahoru si to neumím představit, natož s dvojčecím kočárem. Stejně jsem dítě nesla, abychom z něj nevyklepali duši

Jojo. To znám na Lysou jsme nosili oba kluky + batoh+ nejstarší za ruku teď už naštěstí jen poponášíme

Můžu se zeptat, jaký to má smysl? Že jsou děti na čerstvém vzduchu? Že se odreaguješ ty? Vždyť to musí bvýt strašně fyzicky náročný, k tomu sbalit všechno potřebné...

Já fakt radši ten vozík... Vyndam děti, naložím náklad a jedu dál. A když se nechtějí nosit, tak si zas sednou a batoh jde zpět na záda. V horku nebo v dešti si pouze nosítka opravdu neumím představit.