Diskuze : Záliby : Turistika

Ze Soláně na Tanečnicu a zpátky. Ale taky bych měla strach z toho, že cesta bude ledovatá při tomhle počasí.

Rádi chodíme, jen si nejsem jistá aktuálním terénem. Poraďte, prosím, kam v nejbližších dnes na výlet v Beskydech či Zlínsku, potřebujeme se trochu protáhnout a vydýchat nastřádané překročené limity polétavého prachu... .
Díky!

Jojo, dcera taky umí "mě bolí nooo-žič-kyyy"

Za mě můžu doporučit Kokořínsko - Liběchov - jsou tam Čertovy hlavy, na druhé straně, což já mám i radši - spoustu soch sochaře Levého vytesaných ve skalách (had...). Já chodím s Ješovic (Ješetic pořád se mi to plete). Na podzim jsou tu nádherné plantáže vřesů, po cestě písek, takže se dá posadit a jen tak rochňat v písku. V Ješ... je hospoda (jen se tam fakt blbě parkuje). Doporučuju do telefonu mapy.cz, je tam spoustu neznačených cest, dá se různě zkracovat i prodlužovat cesta.
A dole kolem potoka je ta cesta taky moc pěkná.
Jen s těma hospodama je to tu napytel.
Ve Mšenu Cinibulkova stezka, dá se jet do Lobče do pivovaru na exkurzi, do muzea na malého mamuta (dětem se to líbilo, mně to přišlo jako docela málo), úžasné hřiště je ve Mšenu u školy.
Jo a jezdí tu Mšenská střela - vlak Mělník-Mšeno, nějak docela jako turisticky

S takovými dětmi bude optimální procházka cca 6 až 10 km. Více už pro ně bude opruz.
Mám vypozorováno, že nejvíce děti nadchnou přírodní zajímavosti.
Moji dceru třeba nejvíce loni uchvátila stezka na Zemskou bránu - údolím Divoké Orlice. Jsou tam také naučné tabule o rostlinách a zvířectvu. Takže taková naučná stezka. Kromě toho se dá jít i do vody a poskakovat po kamenech. Dcera tam chtěla jít druhý den zas Ale to jsem ji vzala zas do údolí Moravské Sázavy - je tam také naučná stezka, moc pěkné, cesta je sjízdná i s kočárkem nebo na vozíku. Ke konci už byla mírně utahaná, musela jsem slíbit pizzu.
Na Silvestra jsme zase byli se známými a dětmi ve Strádeckém údolí na Chrudimce - je tam také zřícenina Strádov.
Hezké zážitky máme také z Teplických skal - je to okruh asi 6 km. Další den se dá jít vlčí roklí ( místy jsou žebříky, což děti většinou baví) do Adršpachu, jet po jezírku, zpět se vrátit vláčkem.
Takže za nás - nejvíce baví přírodní zajímavosti - údolí řek, skály, z historie zříceniny.
Jo a pak ještě jeskyně - Moravský kras už máme několikrát projitý, krásné jsou Javoříčské jeskyně.
Nebo kolem Jeseníku jsou jeskyně Na Pomezí a Na Špičáku. Kousek jsou Čertovy kameny.

S dětma 11, 8 a 1,5 (toho jsem většinou nes, ale po rovině toho dost uťapal i sám a s nadšením) jsem nedávno vyrazil na procházku a bylo z toho asi 15 km za 3,5 hodiny.

Moje zkušenosti z dětství, zkušenosti s cizíma dětma (hodně ze skauta, ale nejenom) a s vlastníma dětma bych shrnul takto:
1) Dětem obecně vadí, když se jde na túru a dospělí se bavěj jen mezi sebou a děti jim dělaj "ocásek". Pak se z toho stává "už tam budem?"
2) Děti obecně chtěj vědět, kam se jde, proč se tam jde, jak to tam bude vypadat, a chtěj taky vědět, co je čeká v následující etapě. Překvapení maj rády, ale žádný takový "jen počkej, uvidíš." Chtěj rámcově vědět, překvapený reálem budou i tak.
3) Asfalt, beton, dlažební kostky unavujou často víc, než by se zdálo podle vzdálenosti, jak tvrdostí povrchu, tak tím, že taková cesta bejvá jednotvárná. v takových úsecích to chce připoutat k sobě pozornost dětí, aby tu cestu vnímaly co nejmíň. Já s oblibou zpívám, je to vhodná chvíle na slovní nebo pozorovací hry apod.
4) Děti často upoutá něco jinýho, než dospělý. Třeba zajímavě tvarovanej strom nebo velkej balvan, po kterým se dá lízt, potůček, na kterým se dá udělat přehrádka. Je lepší nechat jim krátkou přestávku a nechat je vyblbnout, odpočinou si u toho, hlavně psychicky - dobijou baterky fantazie. Slova "jen pojďte, za chvíli bude něco lepšího" je dobrý pečlivě vážit. Čím spíš se dětem takhle nechá vlastní prostor, tím líp se taky od takovejch zastávek utrhnou, často stačí chvilka a zase s chutí vyrazej dál.
5) Cestu je potřeba vhodně rozkouskovat, zařazovat odpočinek, zvlášť před nějakým únavným úsekem, při tý příležitosti si s nima povídat, nezapomenout říct, co nás čeká dál.

Jo a mít po ruce nějakej vhodnej životabudič.