Diskuze : Záliby : Turistika

Jj, přesně. Mně přijde, že jsou daleko plnější vlaky, autobusy, všechno všude. Lístek na autobus do Brna,který před dvěma lety šel v pohodě koupit večer před odjezdem, teď neseženeš dva týdny předem. Ještě před rokem jsem jezdila autobusem v sobotu v osm z Prahy, který byl vždycky prázdný, teď je úplně plný. To samé v sobotu v noci z Brna. Plný autobus lidí.
Nedávno jsem měla práci ve vlaku, který jel v sobotu ráno asi čtyři stanice za Prahu, pak hrát na nádraží hodinu. K mému překvapení vlak byl úplně narvaný lidmi a na nádraží dav. Staří lidé, matky s batolaty, samozřejmě cyklisti. Mně není vůbec jasné, co je donutí podniknout něco takového a ještě za to platit. Ale něco zjevně je. Pro mě dost tajemná síla.

Myslím si to samé. Dneska jsme dopoledne jeli autem na výletní trase blízko Prahy, z musu, tak jsem to zase viděla, všechny ty cyklisty, auta, cyklisty, výletníky na jiných vehiklech, běžce.. asi ti lidi nějak musí, nevidí jinou možnost. A zřejmě mají i více času, se kterým potřebují nějak naložit. Minulý týden zase jsem se jiným řízením osudu ocitla v lese, bylo tam moc hezky a taky rušno jak na korze a to ani nerostou houby.
Může to možná souviset s tím, že se to obecně má za zdravé. Když vystoupáš na Everest, jsi větší (a zdravější) sportovec, než když jdeš jen na Sněžku.
Těžko říct, jestli má cenu to zakazovat. Podle mě lidem čím dál víc chybí v životě skutečná témata, která by žili a s tím souvisí i nenasycená potřeba pohybu. Tak někam jedou, pak zase zpátky a dobrý. Den pryč, hormony se vyplavily, společensky je to OK. Já se teď pohybuju hodně za prací a i když nechodím pěšky, je to znát. Puzení k výletům se limitně blíží nule. Není to jako v době kamenné, ale princip je to stejný, musím někam dojít, abych nasbírala na stravu, pak se vrátit domů a krmit. Pak spím a pak znovu. Dělá mi to dobře.

Taodvedle,

ano, je to možné.

Žádného horolezce osobně neznám, tak nemůžu soudit.

Jitys,

zčásti chápu, jak to myslíš, ale přece jenom v tom vidím určitý rozdíl - třeba jsem nikde nezaznamenala, že kdo neběhá nebo nejezdí na kole, není in. A taky nic z toho není tak exkluzivní, aby to člověku dodávalo pocit výjimečnosti, že on má/dělá něco, co nikdo jiný.

A i když je jich hodně, tak myslím, že cyklisti a běžci to dělaj hlavně pro svoje vlastní potěšení a radost z pohybu, ničemu tím moc neškoděj a nic moc neriskujou.

Prý jich vydali jen na letošní jaro 381, a jedna koštuje bratru čtvrt miliónu korun.