Diskuze : Ostatní : Vážím 100 kg - akce start

Valkýro, tak jako mladí konzumenti jsme přežili ledacos.

"Na třešně" v mých vzpomínkách znamená kruté hodiny žízně poté, co toho dne byla pozřena jedna třešnička, nikdy jsem něvěděla, kdy končí doba "na třešně" a nějak jsme dovodila, že půjde zřejmě o celý den.

My jste stoprocentně pití nenosili a dokonce mám dojem, že ani u 1. generace svých potomků jsem nějaké pitíčko do školy až tak neprožívala, možná na školní výlet

A taky si pamatuju, že se v mnoha situacích pití důrazně nedoporučovalo. Už zmíněná uhřátí a hlavně "na třešně", napít se po konzumaci třešní znamenalo prakticky smrt, alespoň já jsem to tak jako dítě vnímala.

Ani do ničeho jinýho

Libiku, tak já počítám, že řidič i zastaví (stejně jako někomu, kdo potřebuje zvracet), ovšem ženy pak stejně mají problém, kam "s tím" zajít, že? Já mám z "potřeby čůrat" v buse skoro posttraumatický stresový syndrom, jezdila jsem 2-3 hodinové cesty hodně (celou VŠ a ještě dalších asi 8 let potom) a občas to tedy bylo na krev, abych vydržela. Dřív bylo zvykem dělat 10-15 min. pauzy cca v půlce trasy linky, ale pak tento obyčej nějak odpadl (přičemž celkové délka cesty se stejně nezkrátila, ten čas asi požraly nějaké rezervy pro případ komplikací v dopravě). A zároveň pak jednu doby byly běžně nedostupné záchody na autobusových nádražích nebo člověk potřeboval minci přesné hodnoty atd ...

Stará huso, u nás "nepít uhřátý studenou vodu" razila jenom babička. Ale na tréninky (dvouhodinové) jsme jako děti taky nenosily pití, já ale pít potřebovala, chodila jsem na záchod (buď jsem se jenom napila nebo si i došla; po napití jsem ale už znovu na záchod do konce tréninku nepotřebovala). V létě na venkovní kurty, kde nebyla pitná voda (chlemtaly jsme ovšem po tréninku vodu z hadice na kropení hřiště, pěkně hnusnou) jsem si nosila pití v láhvi, ale když viděl trenér, že piju během tréninku (byť ve vyhlášené krátké pauze na vydýcháhí) tak byl z té "drzosti" celý pryč. Vůbec jsem nechápala, proč by mělo pití vadit, asi se mělo jednat o "morálně volní vlastnosti sportovce", který to prostě vydrží a tím se zocelí? Ale hodně brzy potom se naopak začalo razit, že sportovci během výkonu mají pít, a to dokonce iontové nápoje, takže stejný trenér nás nakonec vysloveně nutil nosit si pití a ty ionťáky (tehdy nám vůbec nechutnaly - slané a sladké zároveň) nám dělali na turnaje do takového kanystru