Diskuze : Zdraví : Děti v nemocnici

Rigel a od toho je rodič, který by to neměl nechat zajít kdovíjak daleko. Bohužel je stále dost těch, kteří dítě profackují, aby drželo, než hledat jiné cesty. Klidné dítě nerovná se vždy dítě v pohodě, to je další fakt.

aha, tak to musí být náročné. Já jako dítě jsem se lékařským zákrokům snadno podvolila ( i když s velkým strachem , ale byla jsem snadno ovlivnitelná ). Děti, které se nechtějí dát, tak těm nezávidím, ty scény je musí hodně vysílit.

Rigel, představuješ si přidržení, že to dítě někdo drží a ono drží. Děti se perou i když je někdo drží. A občas tak, že neudrží. To je individuální. Všechno má mít nějakou míru, přes kterou nejít. Ale u dětí se to rádo nerespektuje.

ach, nedokážu to prostě posoudit. nestalo se mi, že by mě někdo chtěl přidržet u zubaře na jeho křesle, ačkoliv bych to v podstatě potřebovala i dnes, v dětství a mládí jsem měla zuby nedotčené. Dnes bych to přidržení potřebovala, ale protože jsem dospělá, musím se přidržet sama. V dětství si to nedovedu představit, spíš proto, že jsem vždy všechny zákroky absolvovala bez rodičů, jen za přítomnosti zdravotníků a jako "velká holka " se přidržela vždy nějakou zázračnou vůli shora sama sebe proti své vůli i v případě fakt nepříjemných zákroků.
a tak tedy nevím, zda je pro dítě prospěšnější, když se donutí samo, nebo když ho pohodlněji přidrží někdo dospělý ( předpokládám, že je to tedy potřeba, pokud se i se svým strachem jako já přesto podvolí bez nutnosti přidržení, je to jiná věc )
Přiznám se, že by asi pro mě bývalo příjemnější, když by mě přidržel někdo zvenčí, než když jsem se musela celá vybejkovaná donutit držet sama, ale to už záleží na osobnosti každého asi.

Rigel, k dětem se obvykle přistupuje direktivně, pořád je běžné, že se dětem příliš nenaslouchá.