Diskuze : Hlavní : Kouření

Jo klidně i tak by se to dalo říct. Protože čelit drzému bezohlednému egoistovi je vždycky hrdinství.

“ vadí mi huliči na vleku - protože člověk nemá úniku a jede v tom smradu za nima.”

Cože? To jsem naštěstí nezažila. Naposledy si pamatuju že jsem seřvala kuřáka ve frontě na lanovku ještě před pandemií. Drze tam hulil pod nos i dětem. Blbec.

nevím, jestli to vím o všech, ale všechny kuřácké návštěvy považovaly za normální jít kouřit ven. Takže jsem to neřešila.
Nejvíc mi vadil načichnutý polštář na nekuřáckém pokoji na hotelu - bohužel jsem si toho nevšimla, až když jsem šla spát - na to si dá hlavu fakt nešlo... Zajímalo by mě, jestli to byl jen starý polštář, nebo prohozený z kuřáckého pokoje - a nebo jestli tam spal nějaký těžký kuřák.
A vadí mi huliči na vleku - protože člověk nemá úniku a jede v tom smradu za nima.

"A myslím, že i náš učitel Šimek, co kouřil tak 60 Startek denně a prsty měl hnědý jak domorodec z Ugandy nekouřil v kabinetu, ale na školním dvoře. "
Teď jsem si vzpomněla na vš, tam jsme v jednom předmětu četli kousek Heideggera , bylo to tehdy k dispozici jen německy, tak jsme se vždycky snažili se pár větami prokousat a celou dobu hulili jednu za druhou, včetně vyučujícího, ke konci už v místnosti moc vidět nebylo :)

Juillet, přesně. Taky se mi to párkrát povedlo a vždycky to klaplo.