Diskuze : Hlavní : Kouření

Ředitel, který sleduje a stíhá kuřáky, má na to čas proto, že neumí ředitelovat.
Zhruba v duchu Murphyho zákona - vedoucí pracovník, který neumí řídit firmu, řídí v té firmě spotřebu toaletního papíru.

U nas nejvic kouri cast managementu pochazejici z Asie, na parkovisti maji vyhrazenou lavicku delnasove maji posezeni se striskou.

Val,
vyrůstala jsem a zaplať Pánbůh i nadále žiju v prostředí, kde se nevyskytují žádní militantní "anti" cokoli a nikdo nevyžaduje extrabuřty pro vlastní fobie.
Moje nebožka babička byla velmi proti pití alkoholu - její dědeček umrzl v opilosti cestou z hospody, kde propil své ženě peníze ušetřené na šicí stroj - sama si dala 2x za rok půl malého piva ke guláši a tvrdý alkohol by nevzala do úst (když chodila s dědou do společnosti, panáky vylévala tajně do kytek). Přesto jsem ji nikdy neslyšela někomu kecat do toho, co pije, kolik toho pije nebo že vůbec pije. Jí se pití ošklivilo, ale ostatní lidi nechávala, ať se zařídí po svém.

Nová Jano, já to jako dítě brala jako normální, protože babička a táta kouřili, maminka teda ne. Tehdy se kouřilo i v práci, táta se to naučil taky v práci, všichni okolo kouřili, tak začal taky. Za mého mládí kouřili hlavně učni, u nás na gymplu kouřilo velmi málo lidí. V práci jsem naštěstí měla kolegyni nekuřačku, ale v některých kancelářích kvůli kouří nebylo skoro vidět. A ještě pamatuju u vlaků byly vždy vagóny kuřáci a nekuřáci. Naši ještě pamatovali doby, kdy se kouřilo i v kině. Jsem ráda, že tyhle doby pominuly a doufám, že kuřáků bude méně a méně. Moje děti taky nekouří, ani to nikdy nezkoušely.

Ke kouření mám takový zvláštní postoj. Moje milovaná babička, která mě vychovala, kouřila. Taky zemřela v 66 letech na rakovinu. Můj táta taky kouřil, a hodně, 2 -3 krabičky denně, kouřil i když měl TBC, v 47 dostal silný infarkt, v zápětí druhý, málem nepřežil, pak kouřit přestal a stejně v 64 zemřel na rakovinu. Dokud kouřil táta a babička, kouření ostatních mi celkem nevadilo a ani mi to moc nesmrdelo, i když teda oni doma nekouřili. Potom mi to začalo hrozně vadit a vadí a smrdí mi to doteď. Žádná moje kamarádka nekouří, já jsem to dokonce ani nikdy nezkusila, lidí, co kouří, mi vadí a mám vůči nim předsudky. Kromě pár kolegů v práci lidí, co kouří neznám a nechci znát. Strašně se mi ulevilo, když začal zákaz kouření v restauracích. Konečně si můžu vychutnat kafíčko nebo třeba pivo bez odporného smradu. Přiznám se, že mi vadí i když minu nějakého kuřáka na ulici. Jsem tzv. militantní nekuřák. Sice jsem ještě nedospělá k tomu, že bych to říkala nahlas, ale v duchu mě kuřáci dráždí a nemám je ráda.