Diskuze : Hlavní : Kouření

nekouřím a nepiju, ale s redbullem se musím hlídat, snažím se maximalne jeden do týdne, byla bych schopna dát každý den jeden

Yuki, ale to nemohli být žádní zachovalí padesátníci, ne?

"Kdyz ale ten dotycny prestane, tak to - zvlast, pokud vedi, co ho to stalo energie - oceni."

Větře, já to beru, chápu tě opravdu. Ale fakt nemáš kapku pochopení pro lidi, kteří svá dvě večerní cigára prostě akutně potřebují? Neumím nic zazlívat lidem, kterým se jinak bez "berličky" klepou ruce.

Někde jsem četla od Ani Geislerové, že si dodnes vyčítá, že na svého vlastního otce koukala víc jako na alkoholika, než jako na otce; i v době bez alkoholových eskapád na něj shlížela s despektem - dneska je jí to líto

"kdyby kvůli nim kouřit přestali, kluci by to ocenili,
takto nám všem vadilo, že po návštěvě u nich musíme všechno vyprat, po návštěvě u nás musíme větrat a pokud si položili oblečení na něčí postel, musela se vyvětrat a vyprat povlečení, fakt to v nekuřácké rodině vadilo hodně"


Yuki, ale to už dávno není aktuální příběh, ne?

Nemám moc ráda tu výstavbu "kdybys mě měl rád, tak bys se závislostí přestal"
Po kuřácké i nekuřácké návštěvě povlečení stejně peru, denně a dlouze větrám, v životě jsem se nezamýšlela nad tím, že si návštěva na postel položila "kuřácké" oblečení. Žádnou přespávací i jinou návštěvu jsem nikdy předem nedezinfikovala.

V naší rodině bylo nadávání na kuřáky zástupným "problémem", dotyčný vadil ze zcela jiných důvodů a jeho kuřáctví bylo jaksi "na ráně". Mnohokrát jsem tlumila vášně, že příbuzná v 50 kouřit přestala (velmi silná kuřačka), takže kritika na její kuřáctví (chodila vždy do kotelny) je dávno mimo mísu.

Obě babičky mých dětí jsou kuřačky, které to drží na pár cigaretách večer (mimo obývací prostory), a hlavně když je nějaký stres, a ani vteřinu jsem se nikdy nezabývala tím, že bych je tím považovala na méněcenného prarodiče. Bylo mi to naprosto jedno i v kontaktu s novorozenci a nepřišlo mi, že by mimina byla nějak neklidnější, když je chová kuřák.