Diskuze : Ostatní : Vánoce

Ropucho, jednou po rozvodu mě kamarádka s manželem vzali autem na půlnoční, ale v kolik to bylo, už se nepamatuju. Mně mše nic neříká, je to pro mě nuda, ale tam aspoň hezky zpívali. Podruhé to už zažít nemusím.

Huso, ona půlnoční se obvykle slouží dříve než o půlnoci, v deset, v jedenáct, někde pro rodiny s dětmi i dost brzy z večera. (To jen tak faktická poznámka.)

U nás bylo zvykem chodit dopoledne na Štědrý den na hřbitov. To dodržuji dodnes. Protože jsme na Štědrý den neobedvali, resp. měli jen něco malého, tak večeře bývala cca v 5 odpoledne, rozdaly se dárky a akorát byl čas na pohádku. Na půlnoční jsme nechodili, jednak jsme ateisti, jednak už jsme o půlnoci dávno spali. U nás se chodilo spát v 10 nejpozději.

Zimní procházky jsem taky milovala jako dítě. Chodili jsme s dospělými muži, protože ženy doma chystaly večeři. Zasněžená Praha, omrknout betlémy v kostelích. Nebo na hřbitov. Dnes mi to moc chybí. Tehdy ještě lidé dávali betlémy do oken.

když byly děti malé a ve škodícím věku, požádala jsem rodiče, kteří k ním vždy na ŠD chodí, jestli by je třeba nevzali na 1-2 h ven. Vrátili se cca za 20 minut, že jim je zima. Takže místo klidného prostírání jsem tam měla vynervovaná mrňata a mé rodiče, kteří furt mluví a furt něco řeší.

Teď už děti více pomáhají, škodí jen 1 a manžel je venčí sám. Ale chybí mi ta procházka, jen ji prostě nestíhám.
Vloni jsme udělali pražskou zimní procházku spojenou s návštěvou mše za zemřelé na FFUK. Chumelenice, břečka, slzy. A bylo to velice očistné vzhledem k událostem.
Letos tam do víkendu taky zkusím nějakou procházku s kostelem nacpat.

my vlastně asi nikdy neviděli štědrovečerní pohádku, ačkoliv jsme je vždycky měli rádi... ale holt večeře, procházka, stromeček, dárky, a tv se pouštěla až pozdě večer
a to ještě jako děti jsme se pak sbalily pospíchaly na půlnoční, takže na tv jsme pak koukali až po návratu a to byl nejčastěji už nějaký film s burianem
a vždycky jsme chtěly, aby přijela na vánoce i babička s dědou, pak to bylo opravdu slavnostní, oni už pak nechtěli moc jezdit, že je to zmáhá, ale většinou jsme je stejně ukecaly když totiž byli u nás, bylo jisté, že budou i zimní procházky, na to si oba potrpěli, na rozdíl od našich rodičů a my jsme milovaly chodit s nimi na procházku, jak se člověk hezky vyvětral, většinou šel i táta, takže proběhla koulovačka, vyblbli jsme se a vrátili se akorát se soumrakem, zasedli k cukroví a pohádkám a bylo to fajn
no a teď pohádku taky nikdy nestihneme, tv se pouští taky až hodně pozdě a většinou stejně spíš nějaká hudba jen jako podkres, někdy ani to ne... takže pak si hlídáme, kdy bude repríza