Diskuze : Ostatní : Vánoce

Termixi, první dřevěnou vláčkodráhu jsme synovi kupovali k Vánocům, když mu byl rok a třičtvrtě. Byl to úplně top dárek, ostatní by tam vůbec nemusely být. Od té doby jsme ke všem narozeninám, svátkům, Vánocům apod. dokupovali další koleje, výhybky, točny, mosty, nádraží, závory, elektrické i obyčejné mašinky, vagonky, nebo i celé menší sady, podle toho, co se kde objevilo zajímavého...poslední jsme dokupovali asi v 9 nebo 10 letech. Kolem těch 10 let už si s tím hrál většinou jen když přišli známí, co měli o kousek mladší kluky. A pak to všechno putovalo na půdu a jednou to třeba poslouží vnoučatům. Byla to nesmírně oblíbená a téměř nezničitelná hračka, za ty roky se naštíply asi 3 koleje a odešly asi dvě elektrické mašinky a to hlavně proto, že jsme mu je dali moc brzy a nedokázal přijmout fakt, že ty elektrické musí nechat jezdit samotné a nemůže s nimi jezdit ručně.
Taky mě moc bavilo si s tím s ním hrát, stavěli jsme různé složité tratě, vymýšleli křížení, různě to podkládali...často bylo kolejiště přes celý obývák třeba několik dní, večer jsme vždycky jen uklidili mašinky a některé choulostivější doplňky, aby jsme je případně nerozšlápli. Kolejnice v pohodě vydržely, když se přes ně přešlo.

Chevu jsem kupovala synovi, když byl malý. Dá se dobře rozšlápnout, hlavně větší kousky.
Časem jsme přešli na Lego. Bavilo to mne i syna. Nejdřív jsme stavěli podle návodu, pak syn podle fantazie.
Baví nás i puzzle. Čím víc dílků, tím líp.
Merkur byla asi jediná stavebnice, co jsme měli doma jako děti. Moc mě bavilo z ní stavět.

Ty domečky nám přivezla babička z Ruska, už po revoluci teda. Byli tam jen bílé stěny, červené střechy, dveře, okýnka a kytky.
Netuším jak se to jmenovala, nejspíš to mělo popisky v azbuce.

Mě spíš překvapuje kolik lidí tu píše, že mělo Lego, vždyť i po revoluci bylo neuvěřitelně drahé. Naši asi byli škrti, to nám nikdy nekoupili, musela nám stačit Cheva.

Vím, že cenu hraček jsme před mnoha lety řešili s mou babičkou. Otec měl velkou stavebnici Merkuru, babička říkala, že stála půlku měsíčního platu, počítám někdy kolem roku 1970. To je mazec.

Děti dostaly spíše oblečení, knížky a brusle. Manžel dostal nádherné koště a hromadu oblečení. A já pastelky, ty jsem si moc přála, úžasný krém na moje permanentně popraskané paty. A další krémy na popraskané prsty na rukou. A dva parfémy.

Vždyť umělý stromek musí být dost hustý, to se dostane ke kmenu?

My máme letos jedličku, hezkou, hustou, už loni jsme měli. ALe je to takové divné, nevoní, nepíchá. Radši ten pichlák.
Já teda také po očku pokukuji po umělém, ale aby vypadal hezky a byl v "naší" velikosti, tak je to 10 tis spíš více, to se mi moc nechce. A taky manžel by mě asi zabil.