Diskuze : Hlavní : Tábory

Dcera jezdí na 14 denní, víkend je určený pro návštěvy rodičů. Jezdíváme, rádi dceru vidíme a ona nás. Dovezeme buchty pro všechny a další mlsky pro ni. Celou dobu dcera treperendí, co všechno dělají a jak je to prima, lítostivá není ani s námi a ani potom. Mobil nemá a voláme jí jednou týdně k vedoucím. Neuvěřitelně nám minulý rok vyčítala, že jsme jí napsali jen dva dopisy a nevolali jí každý den, jako rodiče jiné účastnice. Letos se tedy musíme polepšit.

Já jsem špatný rodič malých tábornic. Vůbec mi v tom shonu nedošlo, ze deti budou čekat na psaní z domu. Dva roztomilé a naléhavé lístky jsme našli ve ctvrtek večer ve schránce. Jenže uz bylo pozdě psát, v neděli se deti vrací. A vcera po návratu z blázince v práci zase lístek. Tak jsme napsali každý dva dopisy, vzala jsem bonbosku pro vedoucí a pytel cukrlat pro deti a sedla v půl páté rano na kolo, abych tam byla před budickem a deti me neviděly. A tak jsem projela kus Valašska a ted jsem groggy.

Fren, my budeme cca stejně starý. Nevím, zda tvá matka nebyla učitelka, ale moje matka měla 14 dní dovolené, já prázdniny dva měsíce. Poslat děti před revolucí na tábor, aby měla matka oraz, je fakt utopie. I tak jsme spoustu času o prázdninách trávili ve městě, pokud nebyla vesnická nepracující babička.

Psala, že se bojí, že holka bude brečet, až je uvidí. Ne, že ona bude brečet.

Já bych tam nejezdila.

Vzpomínám že dopisy dospělým psacím písmem pro mě byly nečitelné. Naši mi pak psali velkým tiskacim, nebo na stroji.