Diskuze : Hlavní : Tábory

Na Novinkách je článek (odkaz dávám v dalším příspěvku), jak pán převážel 18 táborových dětí v přívěsu na koně...Přemýšlím, jak na to asi budou nyní reagovat rodiče, veřejnost a taky že děti na to jednou možná třeba v legraci vzpomínat. Prostě mě to vyděsilo i pobavilo....Loni při odjezdu dětí na tábor udělala jedna mamina u nás hroznou scénu,že bus nemá pásy...

My jsme přepírali silonky, občas ponožky nebo kalhotky, nepravidelně, někdy i jiný prádlo, který nesmělo do pračky, třeba džíny bych tam nedala. Měli jsme starou vířivou, do automatky už pak šlo skoro všechno, i když ty džíny pořád radši v ruce, přece jen jsem měla jen jedny. Dneska v ruce vůbec nic neperu, mám program "ruční praní" a jsem líná.

Ne z duše jsem tábory nenáviděla,bohudíky jsem byla donucena jet jen dvakrát.Já teda nenáviděla všechny hromadné akce,nucení k povinné zábavě a podobně.
Syn naopak tábory až do sedmé třídy miloval,pak se jeden nevydařil a další rok už jet nechtěl.

Ano.

Svůj první tábor jsem si vybrečela u doktorky. Byla jsem prvňačka, starší ségra měla jet na rehabilitační tábor se skoliózou. Tak jsem začala řvát, že já zas mám ploché nohy. Tábor byl na 3 týdny ve velké chatě. Hlavní vedoucí byl idiot, který zrovna přišel z vojny a chtěl nám nastolit vojenský režim. Děti očividně nesnášel, ale potřeboval body, aby ho vzali do KSČ. Nesměli jsme po večerce chodit na záchod, jedna holka to nemohla vydržet, tak se vyčůrala do použitých kalhotek. Normálně si čupla vedle postele, zmuchlala kalhotky a vyčůrala se do nich. Další den nám starší holky vyrazily z okna síť, takže jsme chodily jako ostatní čůrat za chatu. Přesto se mi tam líbilo. Ségra psala srdceryvné dopisy, rodiče pro nás v půlce přijeli, což mě pořádně štvalo. A pak mě kvůli ségře nechtěli na tábor pustit, že by zas pro mě museli jet. Další tábor jsem si vyřvala až v 6. třídě. Pak už každý rok. Už nikdy tam nebyl takový magor jako na tom prvním.
Tábory jsem si užívala, byla jsem divné dítě, co nezapadalo do kolektivu, ve škole jsem měla vždycky jen jednu kamarádku, na táboře jsem byla ve středu dění, byla jsem oblíbená a zajímavá. Byly to jedny z nejlepších týdnů v roce.

Dcery mají tábory taky rády, nejstarší má ze všech táborů zápisky a ráda je čte i mladším holkám. Nejmladší dcera jezdí od 5 let. Teď je jí 8 a při návratu ze skautského tábora brečela, protože tam chtěla být ještě aspoň 14 dní.