Diskuze : Drbárny : Nervní matky

Leni a Andy tedy není doma? Jako že s vámi nebydlí...nešťourám, jen se ptám, abych byla v obraze. A částečně i z toho důvodu, že v ní vidím předobraz naší Ádi :(. Toho se moc bojím. Áďě tedy na rozdíl od Andy prozatím záleží na škole a na známkách..zatím

Každopádně z ní nechci dělat duševně chorou a už vůbec ji nechci cpát nějakými antidepresivy (protože si myslím, že je to opravdu jen její pubertální paličatost). Tak jsem zašla za nějakou paní, která píše Bachovy esence. Napsala pro mě i pro Adélku. Řekla jsem to i psycholožce, že to možná odsoudí a ona překvapivě řekla, že s tím taky pracuje a že to má vážně dobrý účinky. Jenže - to by to musela madam brát :(

Jani to bys už poznala na holkách, jestli jim v 18ti "hrkne". Já to u Martina lehce tušila. A Áďa...i když má do 18ti ještě 4roky, tam mi to je úplně jasný, že tam to bude opravdu nářez. Nehledě na to, že ta je víc do větru...chce volnost, je ráda mimo domov. Ale zas aby to nevyznělo že jsme tak strašní, tak kolikrát na dovče říkala, jak je ráda s námi. Letos jedeme Rakousko a kvůli malý asi 4 dny Krk. Martin ještě loni na otázku "jedeš s námi na dovču", říkal proč bych jako nejel, tak jsem byla ráda. Během půl roku změna a jede s kámošema na hory. Jediná vyjímka společně s táborem (kde dělá vedoucího a docela ho to baví), o prázdninách, kdy chceme aby se připravoval na tu srpnovou pakárnu - jeho mínus, ale zase nechci, aby kvůli tomu přišel o kontakt s kámošema nejen v rámci PC. CHtěl jet na vodu, chodit na brigádu...smolík :(. No a já čekám, co nám Áďa letos na dovču a po dovče řekne :(.

Kájo díky, taky se mi zdá super, že o Máťovi a jeho rodině přemýšlí už před prázdninami, to se mi zdá jako moc dobré znamení! Budu referovat, jak se bude situace vyvíjet.
Leni, Pavel má asi v něčem pravdu, je třeba jí dopřát čas, aby si uvědomila, co je pro ni v životě důležité, i když o takové "zážitky", které ji poskytne parta, bych asi ráda své holky ochudila, ale kdoví, třeba jí to bude jednou k užitku. Lucka to vzala v podstatě za podobný konec, jako naše holky, i když ony zatím obě bydlí doma. Ale Verča už by se "trhla" moc ráda, jen okolnosti(mladší partner, letos maturující, nutnost výjezdu za jazykem do zahraničí)jí v tom asi ještě pro letošek zabrání. Ale zkrátka společný pokoj pro dva (skoro)dospělé a dospělé sourozence je už fakt problém s nedostatkem soukromí, alespoň u nás.
Fančo, s manželovým úrazem to je tedy fakt hodně nepříjemné. My řešíme Mirčiny dvě operace kolene od března, kdy je v podstatě nechodící(jen s franc.berlemi, tudíž bez možnosti cokoliv přenést kamkoliv )a tím pádem padá kompletní servis kolem domácnosti(naštěstí ne domu, bydlíme v bytě) na mne. Holky sice mají svoje povinnosti, ale stejně stále připomínáme a dohadujeme se s nimi o nich, je to vysilující. Nejvíc mne dostaly manévry kolem Matyho a jeho MŠ a kroužků, to mne tedy vyčerpávalo opravdu hodně a úderem července se mi hodně ulevilo, musím říct. My ty kroužky měly dimenzované pro dva "voziče a vyzvedávače" a v jednom spolu s péčí o maroda to byl fakt záhul. Holt už mi není dvacet a síly ubývají, to jsem si s tím naším šikanérem, který po dvouhodinovém gymnastickém tréninku dorazí domů a hučí, abych si s ním šla čutat před barák, uvědomovala celé jaro.
S dcerkou držím palce, ať se vám podaří ji pomocí psychologa dostat do větší pohody, to sebepoškozování je fakt šílené, zvlášť pro rodiče. Kolegyně v zimě řešila to samé s dcerou(16)po rozvodu s manželem a nakonec pomohla až dlouhodobá hospitalizace v Motole na psychiatrii, doma se to nedalo zvládnout. Tak snad to u vás bude snazší a malé bude brzy líp!
S reparátem to je sice nepříjemné, ale pokud se mu na škole líbí, tak třeba zabere a naučí se, pokud tam bude chtít zůstat, už je přeci jen v rozumnějším věku. Je zajímavé, jak obě s Lenkou píšete, že jim oběma v 18 "hráblo", tak doufám, že si to za čtvrt roku nestřihneme s Káťou a nepřidám se k vám do party.

Tak to nemáš jednoduchý. Hlavně, aby jste to třeba přes psychologa vyřešili.

U nás děti už nedělají skoro nic.
Jen sekají zahradu a to letos nesekají, protože to neroste.
Jinak co jsem doma, dělám všechno já. To mi taky občas vadí, protože když mi není dobře, tak nikoho ani nenapadne, že některé věci jsou prostě potřeba dělat denně.

Andu chodí na brigádu. Od nás peníze nemá a asi jí podporují ti kamarádi.

Dneska přišel účet za telefon a to taky budeme řešit. To platíme tedy my a já se kvůli ní nenechám zrujnovat. Takže buď se umravní a nebo ji budeme muset odstřihnout, protože omezit to prý nejde a mi máme paušál.
Nejhorší je, že dost lže a to bezdůvodu, takže ani nemá cenu se na nic ptát, protože už asi z principu zalže.

Jo, je to zajímavý.