Diskuze : Ostatní : Věřící maminky

21g

ja, natürlich

No, dříve jsem si to myslela. Myslela jsem, že existuje místo, kde se všichni, kdo chtějí a už nejsou, setkají. Ať už v jakékoli formě a podobě. Pak jsem si i myslela, že existuje život po životě. Ba dokonce jsem si i myslela, že život je věčný, duše je věčná, a jen si tak putuje z místa na místo, z těla do těla. Svého času jsem o těchto věcech hodně přemýšlela. Zkoumala jsem zrození a umírání a smrt. Fascinovalo mě to a fascinuje. Ale jak šel světa běh a života děj, dospěla jsem k pevnému názoru a přesvědčení, že život je tu jen pro život. Že život je dočasný dar, který byl dán všem živým tvorům a když přijde a skončí jejich čas, končí i jejich život. Ve vší podobě. Že jejich dar dospěl ke konci a vrcholu,a oni klidně a pokojně zmizí z tohoto i jiných světů. Život je nádherná, ale jen a pouze dočasná záležitost. Život spočívá v proměnlivosti, rozmanitost a dočasnosti. Je to jen určitá etapa. Ve všem a s každým. V životě nic není jasně dané a definitivní. A od té doby co jsem tento fakt pochopila a přijala, jsem mnohem klidnější a vyrovnanější. Smrti se nebojím a neobávám. Vlastní ani jiných. Smrt je neoddělitelná součást života, neb je jeho přirozeným vyústěním a zakončením. Život bez smrti by nebyl životem a smrt bez života by nebyla ničím. Je mi z ní někdy smutno a tesklivo, ale uznávám ji a akceptuji. Na skutečné a existující nebe i peklo nevěřím. Jsou to jen symboly, obrazy a přání. Lidí, ne Boha.

Ruth, přeji klidný večer. Nebo neklidný?

Ruth, jestli má být někdo na někoho pyšný, tak ty na sebe, na tvou rodinu. Že vás ta tragédie nerozložila. Radost se sdílí snadno. Žal ne.