Diskuze : Ostatní : Věřící maminky

Ruth, nebydlíš se mnou a na internetu vypadá každej líp.
Děkuju moc.

Jsi moc fajn, máš prořízlou pusu, věci v hlavě i v srdci srovnaný a jako na jednu z mála na tebe asi neplatí to v prvním řádku. Myslím, že jsi na netu taková, jako ve skutečnosti a jsi opravdu fajn.

Huso, co je to "nadpřirozeno"?
Já si nemyslím, že víra znamená nadpřirozeno.
To, že umíme popsat spoustu přírodních mechanismů, vůbec neznamená, že víme něco více o smyslu života než lidé před tisíci let.
Podle mě naopak, člověk je kupodivu pořád stejný a principy lidské společnosti také.
Víme, že země je kulatá, nikoliv placatá, víme, jak vypadají věci uvnitř, víme, jak vypadá nejbližší vesmír, ale stejně nevíme, proč to tady všechno je a odkud se to vzalo

Ropucho, udivuje mě, že může někdo v dnešní době věřit v nějaké nadpřirozeno. A těm duchovním potřebám taky moc nerozumím, nevím, co to je. Jako že někdo musí věřit nějakému vyššímu smyslu lidské existence, nebo že víra v boha člověku dává nějaký vyšší rozměr?

Věřím v to. I když pochybnosti mají i věřící, co si budeme povídat. Od smrti táty věřím ještě o kousek víc. Trochu k tomu přispěla i jedna ne úplně běžná zkušenost mého veskrze racionálního manžela. Když můj táta zemřel, byla jsem s ním. Manžel s dětmi byl doma v jiném městě, nevěděli, že táta zemřel. Ale přesně v tu dobu se s nimi přišel rozloučit. Jak to přesně vypadalo, popisovat nebudu, protože bych to nepopsala přesně a nechci tu budit zbytečně nějaké ezo a antiezo vášně. Podobné zkušenosti už ale byly popsány.

"Pro mě je peklo místo, kde je každý úplně sám."


Ráchel, ano. Spíš stav než místo.
Bez lásky a bez naděje, definitivní prázdno a tma.