Diskuze : Ostatní : Věřící maminky

Běž si zaběhat. Forest Gamp to měl podobně.

Bojím se, Saamajno. Protože je spousta věcí, který mi někdo zazlívá i spousta věcí, který před ostatníma schovávám.

Ale mám pocit, že jsem občas zažil vzájemnýmu otevření pocit vzdáleně podobnej a i tak to byl pocit božskej. Myslím, že Boží království nejsou ducatý andílci s harfama na obláčcích. A věřím, že není z tohohle světa, jak tvrdil Ježíš. Jeruzalém je pro mě víc geografickej pojem než něco posvátnýho. Pokusy budovat nějaký "Boží království" ve smyslu společenskýho systému, ať pod vedením katolický církve, nebo komunistický strany nebo kohokoliv jsou odsouzený k neúspěchu. Boží království je pro mě to souznění nějak tak, jak popsal. To, co jsem občas zažil tady na zemi, byť jako odraz paprsku pronikajícího pootevřeným oknem.

Ale nebudu tady už ezotericky plácat. Pomáhá mi to snažit se aspoň trochu žít tak, abych... no, abych žil v souladu s ostatníma a uměl rozlišit dobrý od špatnýho.

Toar, nějaký přírodovědec to asi ví. A pokud neví dnes, bude vědět někdy v budoucnu. Jestli něčemu věřím, tak vědě.

i nezive veci jsou nositele informace a my jako lide nejsme schopni tyto informace poznat
kdyz to seminko rozrezes krizem krazem, zrentgenujes nebo das pod elektronovy mikroskop, tak tu informaci neuvidis, pritom tam sakra nekde schovana byt musi
nevime vubec nic o tom jak to na tomhle svete chodi

Asi před rokem jsem byla u příbuzných na Slovensku a byli jsme na hřbitově. Byl tam hrob asi 11letého kluka Sama. A na náhrobku nápis: "Samulienko, ty spíš, my žijeme. Čakaj - my prídeme". Nevím, jak to popsat, ale mě to najednou dávalo smysl, jakoby tím, že to bylo takhle "vytesáno do kamene", to prostě byla pravda. Přišlo mi to strašně uklidnující a prostě dané - ten chlapeček jen spí a čeká, až přijdou rodiče za ním. A moc bych si přála, aby to tak bylo. Aby za všemi těmito andílky jejich rodiče jednou skutečně přišli a byli zase spolu.