Diskuze : Hlavní : Psychomotorický vývoj

to neovlivníš, já jsem od synových 13 let říkala, že nějak málo roste, jenže na 13leté měl velký růst, pak se měří až po dvou letech, doktorka mě moc nebrala vážně, když jsme tam byli, pak nás poslala na endokrinologii, v nějakých 14-15, už měl ukončený růst, takže přestal ve 13, má něco málo přes 170, není to moc, myslela jsem si, že bude větší, byl velký pořád, až do těch 13 jeden z největších ve třídě.
Ale co, 173 nebo kolik stačí, jak říkala doktorka, vzhledem ke skolióze je to tak lepší, na srdce je to lepší, tak o co jde.

Druhý syn byl pořád nejmenší ze třídy, pak prudko vyrostl kolem 13 let, v 15 dohnal bráchu od té doby téměř neroste. Těžko říct, kolik ještě povyroste, ale myslím, že budou kluci téměř stejní

zdědili nějaký blbý gen, máme v rodině v dřívější generaci i hodně malou výšku, pod 150 u chlapů, tak nejspíš zdědili právě tu.

Růstový hormon sice pomůže k větší výšce, ale zase je to chemie navíc do těla, to radši ať mají "jenom" těch 173

Evzicku, ja nevim,ale dcera 13let, 7.trida, ma cca 164cm. A cca pulka kluku ze tridy je fakt vyrazne mensich. A jen tak 3 kluci vyrazne vyssi nez ona. Bavime se fakt o rozdilu "pul hlavy" a podobne.

Ale u kluků to přece není jako u holek, které s nástupem MS vyrostou minimálně, kluci rostou i později, např. můj synovec dlouho vypadal jako chlapeček a vyrostl až v maturitním ročníku. Spolužáci tedy byli o dost větší a měl nevýhodu ve sportu, to jo, ale nakonec se to srovnalo. Se mnou na střední chodili 2 spolužáci, maturovali a byli snad menší než já a na srazu za 10 let jsem je nemohla poznat, normální vysocí chlapi.

To pravé ne, zu nás je to změna. Je to složitá osobnost, ale vždycky ae šlo domluvit.

Starší to nikdy neprožíval (19 let). Mladší práská dveřmi od chvíle, kdy začal chodit, vzteká se od narození doteď (15 let). Do jeho tří let jsme stavěli dům, řemeslníci mu říkali " pan Nene", protože na všechno odpovídal "NE, NE A NE". Šlapal do čerstvého betonu a pod. Pediatrička ho rozčílila očkováním tak, že práskl dveřmi, vypadla pružinka, dveře nešly otevřít, v ordinaci já, doktorka, sestra a v čekárně osamocený vztekloun.
Takže u nás je to povahou. Nevím, jestli tě to uklidnilo