Diskuze : Hlavní : Psychomotorický vývoj

moje nejstarsi dcera se take bala chodit sama. Chodila dlouho jen za ruku, ne sama. Myslim, ze kdyz to neni styl, ze "visi za ruce na rodici", ale jde sam a tebe vlastne vede kam chce on, tak to je v poradku. Ten strach nakonec odboura, az ziska jistotu. Vlastne to asi bylo neco na principu plysaka, akorat misto plysaka jsem byla ja.

Muzete take zkusit treba posilani od jednoho rodice k druhemu - napred vzdalenost treba na dva kroky a postupne zvetsovat. Je to pekna hra.

Ano, naše mladší dítě bylo stejné - od cca 10 měsíců chodilo kolem nábytku, ve 13 měs. se několikrát pustilo, předvedlo, že chodit umí a opět začalo lézt po 4 nebo vyžadovat držení. To trvalo až do 18 měsíců. Pak se teprve pustilo trvale ze dne na den.

Jo, taky jsme měli opatrnou dceru. Chodit začala až najisto, kdy věděla že nespadne- 18 měsíců. Starší dcera chodila už v 9 měsících a byly při tom pořádně držkopády. Stejně to bylo i při jízdě na odrážedla, na kole atd. Vždy později než okolí, ale na jistotu.

Jestli lékaři shledali, že je v pořádku, tak nic neřeš a prostě počkej. Však je to jen období, na rande ho za ruku nepovedeš a na řeči ostatních se vykašli, nikdo nemá patent na rozum

Ahoj- chápu,ale klid- to bude fakt jen ten strach....Zkus mu dát do ruky většího medvídka- něktré děti chodí tak,že něco drží.....a přenesou to...
Moji obna chlapci udělali první krůčky kolem 18m.-a navíc byli větší-takže to vypadalo taky " super"- když jen lezli ,či obcházeli....
pak to šlo strašně rychle-a některé děti se vozili v kočárku i ve 3 letech-a ti naši od 24m- chodili téměř sami všude.....jo a vojtila jsme taky s oběma- dle mě zbytečně....
Vydrž- ono to prostě jednou přijde- z ničeho nic- z hodinky na hodinku!
Já se taky stresovala-a pár blbých poznámek na obříka v kočárku vyslechla....
Držím palce-a malý je prostě taková nátura- chce jistotu-zkus různě nenápadně motivovat-a vydržet!