Diskuze : Hlavní : Povídání o škole

Mně to vyhovuje. Fakt mě strašně nebaví někde hledat jehlu, pak půl hodiny se snažit vrazit tu niť do očka, nadávat u toho, pak se mi to zamotá během šití a beztak je to přišitý hnusně Hodím to spolu s s dalšíma věcma do auta a vezmu při nebližší příležitosti, což je hodně často, do obchoďáku ke švadleně, má to cestou.
Je to věc, která mě nikdy nelákala a nikdy jsem to ani umět nechtěla.

Je to dobré umět, ostatně jako každá dovednost. Tohle i kvůli jemné motorice. Ja jsem poměrně levá, ale knoflik přišiju, zavěs na stroji zkrátím. Neumím si představit vyhodit věc kvůli knoflíku, nebo ji někam nést na opravu.

Deti jsoi šikovné. Nevedla jsem je k tomu, ale umí dost. Dokonce je baví i vyšívat a jsoi v tom šikovnější než já.

Moje děti se základy jako přišít knoflík nebo něco roztrženého naučily ve skautských oddílech.
Jestli to bylo i součástí školní výuky, to netuším.

Stano, jestli tomu dobre rozumim. Tvuj syn bydli ma pritelkyni z Polska a vozi ti na zasivani i jeji obleceni. To je husty..

Na prvním stupni myslím nějaké šití proběhlo, nicméně oba kluci pak prošli larpovým obdobím, mladšího teda ještě úplně neopustilo, takže šít, včetně použití šicího stroje umí oba.