Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2003

Li, to děláš naschvál či co? Pořád si stěžuješ, jak prvek nic neumí, že seš asi masochystka, když sem chodíš, nakonec mu dáš do ruky lžičku a on sám jí!!!!! Tomu teda nešikovné dítě neříkám!!!!! Michalka sama po lžičce sáhla jen jednou a snažila se do pusy nacpat opačný konec, takže poučena literaturou jsem ji k ničemu nenutila, prý se to samo vyvrbí, že se budou chtít krmit sami :o) No jestli bude jako Petřík, tak se nechá krmit ještě hoooooooooodně dlouho. Michalka mi lžičku stále maximálně vyráží z ruky. Na lžičce to vapadá jako malinkaté množství, na objem zapraseného povrchu to je ale neuvěřitelné množství :o)

Bubíšku, Michalka takhle včera strašně slintala, měla mokré tričko. Tak jsem si říkala, chudinka, už aby ten další zub byl venku. pak ji nesu do kočárku, otevřela pusinku, když říkala hop, abych s ní skákala po schodech, vyvalila se další spousta slin. To už mě trklo, zalovím v pusině a vytáhla jsem kolečko od autíčka, naštěstí větší, že by ho nespolkla. Ten řev, když jsem jí ho brala! A když ukořistí nějakou krabičku nebo něco jiného z papíru, tak taky musím dávat moooc pozor, kdy si ještě hraje a zkoumá a kdy už začíná pojídat :o) Jinak s jídlem je teď vážně hrozná, jedla by pořád, vyjedeme na procházku po svačině, neujedeme ani 100metrů od baráku a už začíná pokřikovat ham ham, většinou se musíme stavit ve večerce a koupit aspoň housku nebo rohlík. Pak to patlá po rukavicích a po sobě, ovšem vzít si to nedá.

O zatloukačce jsem přemýšlela u Péti, ale pak už mi na to připadal velkej, viděla jsem to u kamarádky, její kluk je o půl roku mladší. Tak že bych se dala přesvědčit koupit ji Michalce? Ona se taky teď docela vzteká, když jí něco chci vzít, vidí, že má jít něco dělat, co se jí zrovna nechce, třeba jíst, když ona si právě potřebuje ještě s něčím hrát a tak. Taky se snaží vymáčkout slzičku, když ji ale zabavím a zaujmu hned něčím jiným, tak na to okamžitě zapomene a je zase klid. Takhle ale se mi jednou vztekla ve vaně, hodila sebou dozadu a pěkně se švihla. Zkoušela to i předtím, ale na gauči ji to spíš bavilo, než aby ji to odradilo. Taky jsem ji ale nestihla chytit, když jsem si chystala osušku a nečekala jsem, že odmítavá reakce na odchod z vany bude tak velká. Chvíli ječela, musela jsem ji chovat a foukat, ale aspoň se poučila a už sebou nehází. Někdy, když ji oblíkám a mám ji na klíně, něco takového ještě zkusí, ale já ji klidně nechám, ať si visí hlavou dolů, přidržuju ji v pase, ona čeká, jestli ji budu vytahovat, já nic, takže pak už sedí jako způsobná holčička :o))) No a když je na zemi a já jí říkám, že jdu pro ni a jde jíst, do vany, ven,... atd, tak se mi snaží zdrhnout, je jako na pérko :o)

Li, ze vzorné Elišky si nic nedělej, ty zase budeš mít pohodovýho puberťáka a Pet se bude moct zbláznit, jak s její vzornou Eli bude puberta mlátit :o))) Ono to je většinou něco za něco :o) Tak pak třeba bude hlavou o zeď mlátit Pet :o)
PS: pěkná ikonka

JÍŤO - doufám, že se podělíš o ozkoušené recepty z pekárny!!! Jakou máš značku?

A ještě Li - neboj, tyhle představy jsem taky měla, ale vzaly za své už s Péťou, takže teď se můžu naivitě jen shovívavě pousmát :o) Ale nějak se mi zdá, že s druhým dítětem jsem na tom celkově líp, už jsem byla na ledacos připravená a už mě tolik věcí nerozhází a nevytočí, aspoň ne u Michalky, Péťovi se to vede hravě :o) Takže hurááááá do terapie druhého dítěte :o))) Je ale fakt, že třeba s tím mluvením na dítě to u mě bylo jiné už poprvé - na oba dva jsem mluvila do kočárku snad hned, oni oba byli tak nějak vymodlení, tak jsem si to užívala (většinou :o) ) a kecala jsem, až jsem jistě kolikrát svému okolí musela připadat jako blázen trpící samomluvou. "Ne" musíš používat, tomu se neubráníš, je pravda, že občas si taky připadám jako věčný zakazovač, ale to spíš u Péti. Takže neboj neboj neboj, je to všude stejné a jak jsem už říkala, i na Pet jednou dojde :o)))) Když se pořádně rozhlídneš kolem sebe, uvidíš, že jinde je třeba ještě hůř a že na tom třeba ještě nejsi tak špatně :o) Celkem zdravá mladá holka :o) s celkem zdravým úžasným dítětem (co se už samo umí najíst lžičkou!), docela normálně fungující rodinou, co bys ještě chtěla! :o) Splín padá občas na každýho a proto tady jsme, abychom se vykecaly. Brrrrrrrrr, to jsem zase ale nějaká chytrá :o)

Jani, samozřejmě, že čtu vaše příspěvky. Jen na mě padl splín a potřebovala jsem nutně slyšet, že jste na tom obdobně. Díky :o).

Ahoj Li - omlouvám že sem lezu,byla to spíš náhoda a četla jsem jen tvůj příspěvek. Strašně jsem se u toho nasmála :o)) Jsem z květňulek 04. Tak přesně co ty popisuješ prožívá asi většina mamin,neboj :o)) Fakt jsi to super vylíčila :o)) Holky, mějte se tu hezky a ještě jednou se omlouvám.

Hezké poledne!

S tím článkem úplně souhlasím. Míša se naučil na nočník až po druhém roce, ale za chvilku vydržel i přes noc a počůral se mi jenom jednou. Kamarádka se chlubila, když její malej v roce a půl chodil přes den na nočník, ale teď ve třech a půl se jí ještě v noci kolikrát počůrá. Tak co je lepší:-))

Dneska jsem objevila Julince konečně! chybějící dvojku dole:-))) Už jsem myslela, že tam bude mít jen tři zuby. Taky jsem jí už říkala trojzubko:-))))

Tak jsem malou uložila a jdu žehlit, včera jsem se na to už totiž vyprdla:-)

V naší společnosti je fakt, že dítě samostatně chodí na nočník, jistou vizitkou. Takové dítě je třeba chválit, neboť učinilo velký pokrok. Je to samo sebou i pochvala pro matku, a tak se mnohé z nás snaží, naučit této dovednosti dítě co nejdříve. Často je to chyba.

Především si my mámy musíme uvědomit, že naše dítě je úplně jiné, než ostatní děti, než my, když jsme byly dětmi a než děti z příruček, kde se o všem tak chytře píše. Naše dítě prochází svým vlastním vývojem, má své vlastní tempo a svoje potřeby.

Také bychom měly vědět, že teprve v cca 14ti až 18ti měsících si dítě začíná uvědomovat, že se „tam dole“ něco děje a postupně je schopné uvědomovat si tuto skutečnost s větším a větším předstihem, upozornit na ni a částečně její průběh ovlivnit tak, abychom ještě stihly stáhnout mu kalhoty.

To znamená, že dítě můžeme sice začít učit na nočník již mnohem dříve, ale jedná se ve skutečnosti spíše o jakési zvykání. Úkolem dítěte je hlavně na nočníčku sedět a pokud se náhodou něco podaří, jásáme, chválíme a víme, že to pravděpodobně ve skutečnosti byla náhoda. Učení na nočník v mladším věku bychom neměly přehánět, neboť dítě je často neúspěšné a mohlo by je to do budoucna od snažení odradit.

NIKDY dítě za neúspěch nekárejte. Když se ale zadaří, jásejte, tleskejte, chvalte je, co se do něj vejde.

Ideální období na učení na nočník je, když je venku teplo. Dítě může chodit jen tak, anebo pouze v plence a Vy tak máte šanci ho svléknout a posadit na nočník častěji a včas.

Shrnutí:
Nespěchejte, nechte své děti dozrát.
Udělejte z nočníku samozřejmou a zábavnou součást denního programu.
Dítě stimulujte, nestresujte.
Nikdy dítě přehnaně nenuťte, celou situaci to jen zhoršuje.
Neznám dítě, které by se nenaučilo chodit na nočník. Vy ano?