Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2004

Holky děkuji :o) Moc ráda na to vzpomínám, ale přestože to tam bylo super, už jsme se poslední tři dny moc těšili domů.

Takže takový stručný příběh zkusím napsat, snad to nebude moc dlouhé :o) Jinak to opravdu doporučuji, i se sedmiměsíčním miminkem se to dá skvěle užít!

Let na Zakynthos byl v 5h ráno! Laila spala do poslední chvíle. Kočárek jsme naštěstí odevzdávali až při vstupu do letadla, takže měla svůj odpočinek. V letadle pak pokračovala asi hodinu ještě ve spánku a další hodinu a čtvrt jsme ji různě zabavovali. Neplakala narozdíl od ostatních asi rok a půl starých dětí, které to snášeli na klínech rodičů mnohem hůře. Let byl úplně pohodový a klidný. Cesta do hotelu trvala asi 20 minut a to se tedy Laile vůbec nelíbilo, ale uteklo to. V hotelu jsme měli štěstí, nemuseli jsme čekat do slibovaných 14h na pokoj, ale ubytovali nás hned po příjezdu. Měli jsme výhled na moře, ale zaplatili jsme za to tím, že hotel neměl výtah a tak jsme jedno patro museli tahat kočárek ručně. Ale zvykli jsme si. Nakonec jsme balkón téměř ani neviděli :o) S Lailou jsme trávili celý den na pláži, kde spala v kočárku pod slunečníkem, namazaná krémem 60 nebo 40. Po týdnu se ale hodně oteplilo a teplota dosáhla 37st, slunce bylo strašně ostré a tak jsme poslední 4 dny trávili u bazénu, kde byl stín. Během pobytu jsme měli na tři dny půjčené auto, byl to Fiat Punto, takže když jsme tam dávali kočárek, museli jsme i sundat kolečka, aby se tam vešel. Dostali jsme dětskou sedačku, která byla už sedací, ne vajíčko, ale Laila si na ní docela zvykla, takže to bylo fajn. Jen jsem jí při usnutí musela držet hlavu aby jí nepadala. Cesty na Zakynthosu jsou šílené, hrozně úzké, šilené serpentiny přes kopce, žádné směrovky, žádná pravidla. Během dvou dnů jsme viděli nejznámější části ostrova, třetí den jsme jeli na moc hezkou pláž. Auto jsme vraceli naštěstí nepoškozené. Do centra jsme museli chodit asi kilometrovou procházkou, což bylo dobře, protože tam byl děsný ruch. Řekové neustále troubí a čím víc troubí, tím lépe. Mají hodně hlučné motorky, takže jsme tam mohli chodit jen tehdy, kdy Laila nespala. Z důvodu hrozného horka přes den se tam ale dalo jen po setmění, takže jsme tam byli vlastně jen 2x :o) Koupali jsme se v moři i v bazénu a to tak, že jsme se zkrátka střídali. Stejně tak jsme to dělali u snídaně a večeře. Laila snášela vedra kupodivu dobře. Nechávali jsme jí jen v bodyčku nebo tílku. Občas se koupala v bazénku. Vypila denně 1-1,5 litru čaje. Mléko tolik nechtěla, takže jsme jí dávali hodně ovoce a přesnídávky, aby něco jedla. Přestože na sluníčku téměř vůbec nebyla a byla stále namazaná, má trochu opálené nohy a obličej. Snad to není nic hrozného, nikdy se nespálila, zkrátka je prostě trochu hnědá. Mytí lahviček byla trochu pakárna, stejně tak ohřívání vody. Musela jsem mýt lahvičky pod vodou z vodovodu, pak jsem je vyplachovala kupovanou vodou, takže jsme jí tam spotřebovali za celou dobu asi 5 kartonů. Kupovanou vodu jsem převařovala v konvici. Aby měla teplé mléko, musela jsem mít vodu jak studenou převařenou, tak jsem dělala vždy trochu horké a pak to míchala. No, nic moc. Koupání bylo také složitější. Ve vaně byl malý špunt, takže jsem musela koupat rychle, protože voda rychle ubývala :o) Jinak byla na pokoji klimatizace, takže se spalo docela dobře. Laila tam měla od hotelu dětskou postýlku, na kterou si hned zvykla a spala v ní dobře. Měla jsem z toho strach, ale bylo to ok. Cesta zpátky byla horší. Museli jsme v 10h opustit pokoje a odjezd autobusem byl v 15h. Odlet pak v 17:20. Celých 5h jsme trávili v baru u bazénu ve stínu a já si tam nechávala ohřívat vodu. Autobus přijel a zřejmě mu nešlo klima, bylo to hrozných 20 min. Laila koukala z okna a z nás pěkně lilo. Na letišti celou dobu spala. Let zpátky byl děsný. Letadlo se při přechodu ze země na pláž propadlo asi 50m, to mě pěkně rozhodilo. Celý let byly silné turbolence, letušky chodily jen chvilku, jinak musely být také připoutané. Díky bouřím jsme museli udělat objížďku 200km. Pak nám hlásili, že budeme přistávat na velmi mokré dráze ve špatném počasí, takže musí přistávat autopilot, no byla jsem na nervy. K tomu nás čekalo 16st, takže 21st teplotní pokles. Laila v letadle hodinu spala, ale zbytek jsme jí museli hodně zabavovat, nelíbilo se jí být připoutaná, ale neplakala. Zabavili jsme jí docela úspěšně, naštěstí! Tak jsme dorazili domů a to je vlastně konec našeho příběhu. Další leteckou dovolenou ale přece jen podnikneme až po ukončeném druhém roce, kdy už bude mít Laila nárok na svou sedačku. Takže tak :o) Tapeta, já to věděla :o))

Lenny, no náááádhera! My zas milujem Lefkádu, tak si to zhruba umím představit. A ten hotel vypadá taky skvěle. Jojo, návraty návraty, ty je krize, tak vydrž.

Sylvo, no jo, šup šup! Mě se to kecá, já nic nestuduju, jsem ráda, když se mi podaří přečíst novinový článek až do konce.

Jano, tak tvůj počátek porodu nemá chybu! Ty jsi evidentně velmi vyklidněná povaha. My jsme loni v létě rekonstruovali byt a já jsem to tu zahlcovala různými nářky a stížnostmi a ke konci už mě fakt chytala hysterie, že chci bydlet v harmonickém prostředí. A dnes? Omítka se už na mnoha místech oloupala, natřený nábytek ošoupal, nová podlaha poškrábaná, polička se vytrhla ze zdi a už od zimy visí na jednom šroubu ... no comment.

Jo a mám příhodu: švagrová zapomněla dole v nosiči u kočárku miňonku a v noci to tam přilákalo myš. Okousala oplatek a nadělala hovínka. My bysme si ani ničeho nevšimli, ale upozornil nás pes. Jo, vlastně manžel tu myš i viděl, ale bál se (!), tak zase hned odešel. Pes je teď z kočárku úplně hotový, pomalu se v tom košíku i vezl, jak to tam očuchával. Zítra to budu muset nějak vyčistit, snad myška nebyla nositelkou dýmějového moru.

Teda Lenny, ty fotky jsou náááádherný. Moc vám to tam sluší a uplně z nich vyzařuje ta pohoda, kterou jste tam měli. Tak jsi mě navnadila, že bych jela okamžitě taky. Jdu to probrat s Markem:-)
Až budeš mít chvilku, tak napiš víc, ju?

Gothic, díky. Jsi moc hodná. Takových rad, sakra, něco snad zabrat musí!:-)
Kate, šup, šup, jo? To se ti řekne. Mám pocit, že můj mozek je zalit mlékem.:-)
Jinak Matese když položíme na trávu, tak svým výrazem říká "kurnik, sundejte mě z toho zelenýho, děsně to píchá!" Vlastně to mám i v obraze:

Tak sedačku máme nania, musela jsem se jít podívat :-)
Bydlet v domku je vážně skvělé, užíváme si to, ale je to jen pro odolné nátury :-). Stěhovali jsme se týden před termínem (tedy dva týdny před porodem :-)), ještě v osmém měsíci jsem brousila dveře a dlažbu v polovině obýváku dodělával manžel už po narození Bětušky. Když se mi před porodem po dvaceti hodinách konečně zpravidelněly (fuj, to jsem vymyslela slovo :-)) kontrakce po třech minutách, tak zrovna štukoval krb a vždycky říkal: můžu si ještě rozdělat kbelík štuku?. A tchán, který je advokát, se se mnou radil ohledně nějaké spotřebitelské smlouvy a tchýně mezi tím čistila spáry u dlažby, protože mně se na zemi špatně dělalo. Takže to bylo jak v grotesce a to se nám do toho ještě rozběhla myšička, které se tchyně bojí :-). Tak jsem vždycky šla vydýchat kontrakci, zkonzultovat kousek smlouvy a schválit manželovi rozdělání štuku. Když to bylo po třech, tchánovi jsme taktně vyhodili (smlouvu jsme stihli vyřešit :-) a vyjeli do porodnice. A za čtyři hodiny jsme měli Bety.
Teď doděláváme zahradu a ještě nás čeká podkroví, to je zatím jen v hrubé stavbě. Předpokládám, že ho budeme dokončovat v druhém těhotenství :-)
Omlouvám se, nějak jsem se rozepsala