Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : září 2005

Hani, tak to gratuluji ke vzornému manželi, kéž by to tak vydrželo, co?

Dando, co se týče tvého problému..... Sama jsem z podobné rodiny s tím, že svého biologického otce jsem nikdy nepoznala (zabil se v autě) a ve 4 letech se mamka dala dohromady s nynějším, kterému jsem říkala vždy tati. Dva roky na to se narodil bráška. Tak do mých 10 let jsem nic nevnímala, taťka mě naučil jezdit na kole, lyžovat a jiné sporty, které bych se s mamkou nenaučila. Má o 6 let starší sestra z něho nikdy moc nadšená nebyla, ale tati mu říkala. V pubertě se to začlo zhoršovat - můj bráška byl upřednostňovám, naši se dost hádali i kvůli tomu, tak ho začla "nenávidět" Kolem 17 let mi to bylo tak trochu jedno, byla jsem na intru a vlastně jsem i hledala školu tak, abych na něm mohla být, začal jezdit na půlroční práce do Arabských Emirátů a doma byl klid. Naši pak začli spolu více mluvit a dohodli se na rozvodu. Segra už měla svou rodinu a bydlela daleko, takže jí to bylo jedno, já jsem to brala jako pro ně nejlepší řešení, akorát brášku to sebralo, ale zvykl si. Po rozvodu se vše změnilo. Taťka se ke všem začal opravdu chovat stejně, byl pozorný, staral se, volal a vlastně jsme si začali rozumět jako nikdy předtím - lyžování, společná dovolená na horách, kdykoliv jsme potřebovali pomoci nebo půjčit auto, nikdy neřekl ne a tak to trvá dodnes, i když už každý z rodičů má svého partnera. A naši taky spolu vycházejí. Akorát pro sestru, rozvodem, jakoby nebyl, jen když jí něco chtěl dát, to přijede.
Dando, chce to hlavně mluvit a neříkat si, to přejde, třeba je to jen momentální nálada. Já jsem tím docela trpěla, hlavně v pubertě, kdy je člověk citlivější. Hlavně Martinovi pořád nějak dávej najevo, že ho máš stále stejně ráda, říkej mu to a totéž i Petrovi.A s tím hlídáním to děláš dobře. Požádat o pomoc můžeš, ale nutit jej opravdu vyvolá jen něpříjemné věci. přeju ti, ať to v klidu a hlavně co nejdříve vyřešíte.

Ahoj holky,
včera jsme se vrátili z dovči a bylo to úžasných 14 dní. Manža byl jak vyměněný, zase jsme se zblížili. Byl ke mě pozorný a dost mi pomáhal. Taky došlo i na sexík - první po porodu.

Na Šumavě bylo moc hezky, každý den sjme jezdili na kole, vždy jen dopoledne, aby to na malého nebylo dlouhý. Taky nám pršelo, tak se víc nedalo.
V chatičce nám byla zima, tak jsme jeli do Budějovic koupit topení a bylo líp. Akorát se nám porouchal foťák, takže jsme bez digitálního foťáku a nemůžu vložit fotečky. Ale za 14 dní by měl být opravený.
minulý týden jsme byli na chatě u tchánovců, to už bylo horší, ale vše jsme přečkali ve zdraví. Nakonec jsme jeli včera již po obědě domů, měli jsme toho dost. Já to vítala, stihla jsem vybalit a tak.

Jediným mráčkem těch krásných dní je můj zub. Je to ten, co se mi před půl rokem ulomil a měla jsem tam kaz do dřeně, zubařka mi chtěla vytrhnout nerv,ale nakonec mi ho nechala. Pamatujete jak jsem se bála?V sobotu začal bolet tak mě manža odvezldo Prahy na pohotovost, byla jsem na zubní pohotovosti poprvý a naposled.Dr. mi odvrtala plombu a řekla, žše mám zánět toho nervu, protože ta plomba byla špatně přiložená. Poslala mě k mé dr, nedala mi tam žádnou vložku. Když jsme se ptala proč, tak mi řekla, že to na pohotovosti nedělají a že si mám před každým jídlem tam dát vatu a po jídle si vyčistit zuby. Dnes jsem byla u mé zubařky, strachy zelená, tak mi tam dala vložku a za 10 dní mám jít na trhání nervu. Bojím se už teď.

Doufám že se máte dobře a nic špatného se za tu dobu, co jsme tu nebyla nestalo. nemám šanci vás dočíst, dočtu jen tento víkend, abych byla trochu v obraze.

Haló, haló, tak se nám blíží srazík na Morávce. Co takhle si ujasnit, kdo vlastně jede? Myslím, že je nás 9, nebo 10 rodin?
Kdo dorazíte ve čtvrtek a v kolik? My asi až k večeru, protože manžel jde určo do práce...

Tak mě napadlo, vzhledem k tomu, že všechny naše mimi se v nejbližší dobu změní v batolata a některé už jimi jsou, tak bysme to mohli na srazu hromadně oslavit, ne? Co kdyby jsme každá vzala nějaký drobný dáreček a pak bysme udělali dárkovou tombolu a každý prcek by dostal k anrozeninkám dáreček? Co vy na to???

Zuzi, to teda pojedete hodně dlouho. My jeli přes Šumperk do těch Orlických hor a jeli jsme skoro 5 hodin. Ta cesta je tam opravdu krásná, spousta zatáček, můžeš se kochat krajinou, ale dá se tam jet v těch lesích max. 80 km/h. Jak zvládají vaše děti tak dlouho jízdu?
MY už jsme snad odnaučili Žandu, že s ní nemusí nikdo sedět vzadu. My je totiž vzadu na delší trase blbě a tak když jsme jeli na tu dovču, seděla jsem vepředu. Občas pobekávala, občas spala, ale dalo se to. Dávala jsem jí zepředu pít, keksy, hračky apod... Od té doby jezdí vzadu furt sama.

Holky vás je tady tolik nových, že už opravdu nevím kdo je kdo. Opožděně vítám všechny nové maminky a jejich miminka.
Nějak nestíhám net a skoro nic, kluci mi dávají docela zabrat.
Dando, já zkušenost s dětmi z prvního manželství a s novým tatínkem mám, je to velmi specifický problém a někdy to vůbec není jednoduché...... Je to na dlouhé povídání a jestli budeš chtít, tak můžem něco probrat na srazíku. Kdy dorazíme nevím, budeme vyjíždět ráno z Prahy, ale ještě nevím kterou cestou pojedem, D1 nenávidím a bojím se jí a tak to zase vezmem asi horem na Hradec a pak přes Šumperk, takže vůbec nemám představu kdy dorazíme.

Janči - ještě jednou děkuji i za Petíka, kterému je moooc líto, že s námi Adélka nepojede na srazík. Prý by udělal výjimku a snad by ji ani nepokousal:o)) Doufám, že přijedete alespoň na otočku z F.M. to máte kousek.

Dando - co se týče hlídání - já mám brášku o 14 let mladšího... Mi to připadá, že Petr žárlí a nebo má pocit, že Martinovi už se věnovalo dostatečně a teď je čas na Davídka, ale rozhodně si o tom musíte promluvit. Je jasné, že od dvanáctiletého kluka nemůže očekávat, že se bude chovat jako dospělý a s nadšením přiběhne hned na zavolání.