Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2005

Ahojky holky,

hlásím se k vám po dlouhé době, po roce?

Každopádně vám všem přeji do roku 2009 jen to nejlepší a ať vše klape k vaší plné spokojenosti, děti ať nám dělají jen radosti a žádné starosti.

Četla jsem zpětně pár příspěvků a mám radost z nových přírůstků :o)).

Omlouvám se, že jsem nenapsala ani na Vánoce,ale bylo to tak hektické, že jsem to vůbec nestíhala.
Celý minulý rok jsme připravovali stavbu našeho domečku, to jsem vám myslím psala. No a povedlo se na Mikuláše jsme se stěhovali do nového. Takže stěhování, vybalování, chystání na Vánoce a péče o mé dva "hodné" chlapečky - to byla hodně tvrdá práce :o)). Ale to blaho trávit první Vánoce ve svém novém domově (mezitím jsme rok a půl bydleli u tchýňáků).

Pepíček chodí ve vsi do školky, zvládá to v pohodě, hned napoprvé tam spal. Takže pro něj chodím odpoledne okolo půl třetí. A mít doma jenom jednoho - to je POHODA!
Fandikovi už bude zítra 19 měsíců, je to zlatíčko, i když už se taky začíná pěkně vztekat a prosazovat svou. Když bylo Pepíčkovi 19 měsíců, tak jsem vlastně za měsíc rodila Fandika - teď to nechápu :o)). Bylo to náročný, už je to trochu lepší, když jsou kluci každý zvlášť tak jsou milionový, jak jsou dohromady, tak to je furt řev a jekot. Pepíček si neodpustí aspoň do Fandika jenom šťouchnout, když kolem něj projde. No a nejlepší je samozřejmě se prát o jedno jediné autíčko z toho milionu, co jich mají :o)).

Ad nemoce - do minulého týdne jsme byli docela Ok, Pepíček ze školky žádné nenoci nenosí, jenom snad 1x rým a kašel. Zato teď už máme všichni tři Aftózní stomatitidu a to je teda hnus fialovej. Kluci horečky, nateklé dásně, afty po celé puse -takže jíst nechtěji, v noci řvou, v podstatě na to nic není, jenom kloktat šalvěj, vytírat takovým olejíčkem. A až včera jsem se tady na rodině dočetla, že je důležitý dávat vitamín B a C, to mi žádný ze 3 doktorů u kterých jsem s klukama byla neřekl. Já jsem to samozřejmě chytla taky a bolí to teda pekelně, takže ty děti trpí jak pes. A trvá to docela dlouho až 14 dní.

Ad druhý sourozenec - četla jsem jak Minka, Andrejka a Jitka chtějí větší věkový rozdíl - netrapte se tim, myslim, že je to v pohodě, my jsme ze ségrou o 5 let a rozumíme si perfektně. Určitě je pro maminku lepší pohoda mít jedno dítko samostatné, když to mímo zabere většinu času. Já jsem zase byla rychlá až moc, a možná to Pepíček odnesl, že jsem na něj neměla moc času, ale prostě v tu chvíli jsem to tak chtěla a stalo se. Původně jsem chtěla 3 děti, ale už ani náhodou :o)
A strašně obdivuju Amazonku, ta má všechny 3 takhle brzo po sobě a co si pamatuju, tak to zvládala s přehledem a ještě stíhala radit na diskuzím ostatním maminám. Chodí sem ještě?

Taky moc prosím o odkaz na listopadovky, mám jiné PC a už si nepamatuji adresu.

Už začínáme být trošku zabydlení, tak snad už budu mít víc času sem občas nakouknout.

Tak zatím se mějte.

Ahojky holky,

tak jak se vede, my zatím zdraví, Lucinka chodí do školky já do práce, celkem se to zajíždí takový ten každotýdení kolotoč.

Jinak se musím pochlubit, 9.9.2009 se budu vdávat, minulý týden jsem byli podepsat žádost na matrice. A co mě pani potěšila, tak se Lucinka bude moc jmenovat po mém budoucím manželovi i bez souhlasu biologického otce, soud prý přihlíží k tomu aby dítě vyrůstalo v přirozené rodině a kvůli dalším novým sourozencům v novém manželství, takže jsem maximálně spokojená. A přítel řekl, že si sám s mím exmanželem promluví a navrhne mu nejdřív mimosoudní cestu, přítel se chce o to postarat sám, protože to bude jeho příjmení, je to můj miláček


Teď v sobotu jsme konečně začali rozjíždět tu stavbu na našem pozemku tak to začíná běžet a když to dobře dopadne tak příští rok bydlíme v domečku 125m2 oproti nynějšímu bytu 43m2 no prostě pohádka

Cimoril, snad ta helma pomůže. chuďátko, on se musí zocelit.
Minko, mám stejný názor jako Andrea. Byla jsem v Egyptě rok před tím, než jsem otěhotněla s Jonášem a byli tam i s miminama. Já ani mamka jsme neměli žádné zažívací potíže. Já jsem si normálně čistila zuby vodou z vodovodu. Mamka ne. Stejně všechno ovoce a saláty , co podávali, byli myté tou jejich vodou, pochybuju, že by to myli v balené. To stejné dělané nápoje v hotelu. bylo tam krásně, tehdy jsem říkala, že se tam jednou vrátím s dětmi, nádherný mělký moře. živý korály přímo u huby, stačil šňorchl a bylas jako v dokumentárním filmu

Marcel,

ono je blbý, že malej to zatím ve většině případů nedělá ze vzteku (i když jednou taky), ale když se víc bouchne, prostě najednou moc emocí a nezvládá: (((( Takže už jsme koupili takovou tu helmičku na doma pro ne moc jistě chodící děti, že bude aspoň eliminovat bolest z bouchnutí do hlavy - padá furt, protože pořád někam leze: ((((( Helmičku jsme už doma měli, ale půjčenou:/

Minko,

myslíš do Egypta i s malou? To bych si asi "nelajzla" - kámoška tam jezdí pravidelně a je teda otrlá, protože dítě jí běžně končí na kapačkách a pomalu nechodící, jak dlouho zvrací, takže my radši to Řecko, já si to s blinkajícím dítětem neužiju: (((

Nám od min. týdne Matěj najel na extra krásné chování:))) Začal s afektovýma záchvatama. Min. týden to bylo poprvé, takže jsem i volala rychlou. Bouchnul se, brečel, pak přestal, zmodral, zhadrovatěl, fakt lahůdka. Teď kdykoli jen lehce spadne, nebo se mu něco nelíbí, ihned přestává dejchat, prevít! Snad už to nepůjde tak do extrému jako předtím. Už jsem si tu na něj připravila rozprašovat, že dostane zásah, jak začne, aby se rozdejchal. Mně je už líp (psychicky, lehce jsem se z toho hroutila), takže i Matěj je už docela ok a skoro to nedělá.

Ten pravej záchvat - brečení, nádech, zmodrání, zhadrovatění, následný vzlykání a úplně mimo byl jen jednou. Že se zapomene občas chviličku nadechnout, to dělal před tím. Min. týden dohromady asi 7x zas pozdější nadechnutí, ale vzhledem k tomu, že vím, že z toho do vteřiny může přejít do záchvatu, tak mi to přijde o dost horší, než to bylo před tím, ale možná že je to stejný.

Ale nápor na mojí psychiku je to teda šílenej... Musím říct, že jsem do sebe rvala homeopatickej Sédatif a uvažovala, jestli nevyhledám buď nějakou kinezioložku nebo psychiatra kvůli nějakým lehčím práškům.
Přešla jsem do stavu, kdy se akorát bojím, aby to nepřišlo, nějaká radost z dítěte se nekoná, jsem nadšená když spí a já vím, že se mu to snad nestane a odpočine si, ach jo, ale já byla magor vždycky
Teď je to už ale lepší, už se tolik nebojím, snad to nebude moc častý: (((

Po vánocích měla Eli neštovice, teď je má zas Mates, jsme furt zavřený doma, děs